"Hamptons International Film Festival patří k předním americkým filmovým přehlídkám. Již po osmnáct let se koná v polovině října. Letos zde bylo podle údajů organizátorů promítnuto více než 100 celovečerních a krátkých filmů. V průměru je každoročně zhlédne 15.000 diváků," řekla Donátová ČTK.

Festival vznikl s cílem podporovat nezávislé filmové tvůrce z celého světa. Porota uděluje tři hlavní ceny pro nejlepší celovečerní, dokumentární a krátký film. Dále jsou udělovány sponzorované ceny a ceny diváků. Mezi nejvýznamnějšími účastníky letošního klání byl vyzdvihován především herec James Franco, který ztvárnil hlavní roli ve filmu Dannyho Boylea s názvem 127 Hours. Dalším z festivalových hitů se stal snímek King's Speech, který nakonec získal diváckou cenu.

Podle Donátové označilo vedení této přehlídky snímek Mamas&Papas za jeden z těch, které pomohly vytvořit velmi různorodý profil filmové tvorby.

"Tento film jsme všichni dělali rádi, s plným nasazením a hlavně vírou v to, že jeho téma je důležité nejen pro nás, ale i pro mnoho ostatních. Proto nás nesmírně těší, že jeho mezinárodní premiéra proběhla v natolik otevřené a vstřícné atmosféře. Z cen máme samozřejmě radost, ale snad ještě více nás těší zájem možných distributorů. Například Kanada koupila práva ještě před kanadskou festivalovou premiérou, která se má nyní konat ve Vancouveru," uvedla v tiskové zprávě režisérka a autorka Alice Nellis.

Snímek se v českých kinech objevil letos na jaře. Na plátno přinesl mozaiku osudů několika manželských či partnerských dvojic, které ve zlomovém bodě života řeší otázky chtěného, nechtěného, vytouženého či zmařeného rodičovství. Režisérka se v něm pomocí souběžného vyprávění několika příběhů snažila dokázat, že problém moderního rodičovství je širší a hlubší než konkrétní situace kterékoli postavy.

Film vznikal poněkud v ústraní a měl příchuť něčeho neznámého i pro herce, mezi nimiž byli dvojnásobná držitelka Českého lva Zuzana Bydžovská, Martha Issová, Petr Franěk, Filip a Michal Čapkovi a také Zuzana Čapková.

Alice Nellis ho natáčela chronologicky dvěma kamerami. Jedna zachycovala celou scénu, zatímco úkolem té druhé bylo soustředit se na detaily. Cílem bylo dosáhnout maxima "nehraných" emocí a poskytnout hercům možnost skutečně se stát svou postavou. I proto scénář existoval jen jako volně vyprávěné příběhy bez konkrétních dialogů, které herci předem neznali, byli nuceni na určité situace na místě reagovat. Přitom mnoho scén bylo intimních a citově náročných.