Marcellině (Valeria Bruni Tedeschiová) je okolo čtyřiceti, je svobodná a nervózní, když začíná zkoušet svou novou roli v Turgeněvově hře Měsíc na vsi. Marcelline si zvykla unikat životu tím, že ho žije jaksi skrz postavy, které hraje v divadle. Přestože se snaží, nemůže ale nyní svoji postavu ve hře uchopit. Je tak nervózní, že se neví, jak by měla otevřít dveře, a rozvzteklí režiséra Denise (Mathieu Amalric). V soukromém životě ji matinka (hraje ji skutečná matka herečky Marissa Borini) otravuje naléháním, aby si našla chlapa a povila děťátka, než bude pozdě. Nijak nepomáhá, že gynekoložka říká, že má málo času, protože její hormony se blíží menopauze.
Marcelline se modlí v kostele (nalíčená), chtěla by milence a dítě a výměnou nabízí kariéru a slávu. Ale také se vyspí s režisérem, který může být bisexuál. Dokonce žádá kněze (Pascal Bongard), zda by jí nedal ditě, když křesťanství je přece o dávání. Nakonec pochopitelně zůstane, kým je. Její role je Natalia Petrovna (Valeria Golino), která se zamiluje do mladého učitele. Marcellina tedy začne uvažovat o svém mladším hereckém kolegovi Ericovi (Louis Garrel). Nicméně jak tak urputně hledá, unikne jí, že Eric asi má o ni zájem. Chudák Marcelline si oddychne, jenom když jde plavat. I tam jsou muži, kterých si musí všimnout. Jejím životním protipólem je vdaná Natalie (Noemie Lvovsky). Ta má dvě děti, pohlednou postavu a je nakonec ve filmu nejsympatičtější.
Marcelline možná čelí skutečným problémům, ale tomu pocitu u diváků nepomáhají ani postavy duchů, jejich přítomnost je ve filmu celkem k ničemu, ani hereččino bizarní chování. Je to možná myšleno jako alegorie na ženské životy. Každý člen divadla Theatre des Amandiers přesně ví, co by Marcelline měla udělat, jenom ona sama to neví. Ani nemá čas a klid na to, aby si to rozmyslela, což je podobné situaci mnoha žen. Pokud je to takto míněno, není výsledek zrovna funkční. Jde o film s celou řadou nervních postav, které neustále hrají a předstírají, ačkoliv normální herci vývají poměrně klidní a vyrovnaní lidé (jinak by je každý režisér vyrazil).
Zápletka je rozvíjena většinou dialogem, s komickými prvky, které ale ne vždy udržují děj v rovnováze. Druhá půlka je komičtější. Nicméně komičnost neustále podléhá nervozitě. Je to druhý film, kde se Valeria Bruni Tedeshiová působí jako režisérka a zároveň i před kamerou. Je opět do značné míry autobiografický. Bohužel je silně nepravděpodobné, že by žena tak atraktivní jako je Marcelline byla zoufalá z marné snahy najít milence, aby mohla otěhotnět. S neurotickou Marcellinou by trvale muži nevydrželi, ale na to, aby našla krátkodobého milence, má všechny předpoklady. Valeria Bruni Tedeshiová zná jistě svět divadla dobře, ale problémy žen, které nejsou stejně privilegovány jako ona sama, jsou jí asi dost vzdálené. Má to vliv na její schopnost napsat a režírovat působivé filmy. Ve skutečném životě je procento žen spalovaných touhou po dítěti, velmi malé, v médiích je obrovské. V ženském životě je opravdu mnohem více problémů než mateřství.
Film je sice hezky natočen, a hudba je tu často působivý kontrapunkt, ale je nevyrovnaný, někde mezi komedií a dramatem. Valeria Bruni Tedeshiová je sestra Carly Bruni, manželky francouzského prezidenta. Scénář k filmu si napsala společně s Noemie Lvovskou.
