Jak se vyvíjel comics o největším paranormálním vyšetřovateli na světě.

Hellboy se zrodil ve fantazii comicsového kreslíře a scenáristy Mikea Mignoly v roce 1993 a vzápětí se přiřadil k nejpopulárnějším postavám mezi podobnými superhrdiny. Již od počátku ale bylo zřejmé, že tento hrdina se od ostatních v mnohém odlišuje: není ani superčestným mimozemšťanem (Superman, Martian Manhunter), ani osamělým mstitelem (Batman, Punisher), ani Američanem, který získal superschopnosti a začal je využívat k boji se zločinem (Spider-Man, Daredevil…). Hellboy je „pouze“ pekelným démonem, který se nedopatřením dostal na zemi. Pracovní dny zde sice tráví jako agent Úřadu pro výzkum paranormálních jevů, ale místo toho by mnohem raději seděl doma před televizí a pojídal brambůrky. Však také je Hellboy patřičně naštvaný na všechny ty nestvůry, duchy a arcilotry, kteří se pokoušejí ovládnout Vesmír, Zemi, USA nebo aspoň místní vesničku. A dává jim to najevo nejen razantním úderem pěstí, ale i suchými hláškami, jimiž nepřátele častuje. Snad nejvíce se tak svým charakterem Hellboy podobá mutantu Wolverinovi z týmu X-Menů, o němž se také rozhodně nedá říct, že by trpěl superhrdinským komplexem.

Postava Hellboye vznikla až po pro comics přelomových osmdesátých letech, a na jeho příbězích se to projevuje. Autor Mike Mignola totiž patří ke generaci, která se nesmířila se zaběhanými schématy comicsů o superhrdinech (degradující je na četbu pro děti a nevzdělance) a pokoušela se přinést prvky z jiných uměleckých odvětví. Mezi klíčová díla této dekády patří minisérie Batman: Návrat Temného rytíře (1986, česky 2003) od Franka Millera a také Watchmen (1986-1987, česky vyjde 2004) Alana Moorea. Přinášejí nový - mnohem dospělejší - pohled na comicsové hrdiny. Také Mignola začal již před více než dvaceti lety hledat nové zdroje inspirace. Začínající autor se tehdy stal uznávaným kreslířem v obou hlavních comicsových vydavatelstvích: pro Marvel kreslil Wolverina, pro DC například The World of Krypton či Batman: Gotham by Gaslight). Zvláštně v batmanovských příbězích mohl Mignola, velký fanoušek okultismu, mýtů a literárních hororů, uplatnit své schopnosti budovat temnou atmosféru a hororové napětí.

Jako řada tvůrců před ním i Mignola zatoužil po vlastní sérii, která by se vyvíjela podle jeho gusta. V roce 1993 tak vznikla postava Hellboye – lidmi vychovaného, lidským slabostem podléhajícího a lidi bránícího pekelníka. A ocitla se ve světě, v němž je existence pohádkových a legendárních bytostí stejně běžná jako deficity státního rozpočtu. Stačilo příběh propojit s mystikou nacistických vizí a neopakovatelné kouzlo comicsu Hellboy bylo na světě. Jeho goticko-hororovou atmosféru podporuje Mignolův výtvarný styl. Je charakteristický zjednodušováním postav a hrou se světlem a stíny. Mignolova díla jsou často laděna do tmavě modré, purpurové či žluté barvy a využívají velké černé plochy.

Na úspěchu hellboyovské série se podílí i fakt, že se Mingola svého hrdiny nikdy nevzdal a raději jeho příběhy podával čtenářům v malých dávkách. Na prvním albu Hellboy: Sémě zkázy (1994, česky 2002) s ním sice spolupracoval comicsový veterán John Byrne, o Hellboyově směřování však Mignola od té doby rozhoduje sám. Již Sémě zkázy představilo čtenářům nejen Hellboye a jeho přátele z Úřadu pro výzkum paranormálních jevů Liz Shermanovou a Abea Sapiena, ale i nepřátele vedené Rasputinem a nacistickými vědci. S vypětím všech sil sice Hellboy a jeho kolegové Rasputina porážejí, ale již od prvních stránek minisérie Probuzení ďábla (1996, česky 2003) je zřejmé, že se jednalo pouze o dočasné vítězství. Vedle starých známých zde proti Hellboyovi stojí i zmrtvýchvstalý rumunský hrabě Giurescu (jeho sídlo se nápadně podobá Karlštejnu, však bylo podle jeho snímku nakresleno). Během obou výše zmíněných příběhů i v novějším The Conqueror Worm (2001) musí navíc Hellboy bojovat nejen se zlořády všeho druhu, ale také svádět vnitřní boj se svou démonickou podstatou. Právě on by totiž vlastně měl stanout v čele satanské armády…

„Velké“ příběhy boje o Hellboyův osud však Mignola prostřídává řadou comicsových povídek, ve kterých se jeho hrdina potýká s desítkami barvitě vylíčených příšer, skřítků či vlkodlaků. Povídky souborně vyšly v knihách Spoutaná rakev a The Right Hand of Doom. Mimo to se Mignola podílel také na několika hellboyovských crossoverech, což jsou příběhy o setkání několika comicsových hrdinů. Výjimkami potvrzujícími pravidlo Mignolovy absolutní kontroly nad Hellboyem jsou komediální povídky nazvané výstižně Hellboy Junior (1997–1999). Bill Wray (autor Rena a Stimpyho) v nich nechává malého nezbedného Hellboye řádit v pekle… Nedávno se navíc objevila povídková minisérie Hellboy Weird Tales (2003–2004), v níž se s Hellboyem vypořádávají po svém desítky renomovaných comicsových tvůrců.