Snímek Wernera Herzoga Grizzly Man patří k těm několika málo úžasným dokumentů, v nichž autor nejen divákovi objeví vzrušující událost a originální lidské charaktery, ale ještě to vše stihne převrátit a napnout k nevídanému přesahu. Bravo.

Třináct let jezdil Timothy Treadwell do aljašského Katmaiského národního parku za medvědy grizzly. Třináct let se s nimi sžíval, získával si jejich důvěru, bojoval za jejich práva a nakonec se pomalu stával jedním z nich. Po třinácti letech se medvěd naštval a Timothyho zabil, rozsápal a sežral. I s přítelkyní. To bylo v roce 2003. Timothy vždycky dobře věděl, do čeho se na Aljašce pouští, ve svých videozáznamech to nezapomínal divákům připomenout. S rovnými blonďatými vlasy a opálenou pletí nakonec Treadwell vypadá trochu jako neohrožený surfař Laird Hamilton, který se na opačném konci planety vrhá do zabijáckých obřích vln…

V mládí se Timothy Treadwell pokoušel stát hercem (v castingu na show Cheers byl prý druhý za Woodym Harrelsonem), předstíral, že je Australanem, změnil si jméno, stal se alkoholikem. Změna přišla s Aljaškou, kde Treadwellovi učarovali medvědi a nezkažená divočina. Treadwell začal zvířata pozorovat a pomalu měnil civilizaci za přírodní svět. Stal se známým aktivistou a svými medvědími dobrodružstvími byl pro jedny hrdinou, pro druhé bláznem, který chodí mezi medvědy neozbrojen, dává jim dětinská jména (Pan Čokoládka), narušuje pravidla národního parku a nerespektuje hranice mezi divokými zvířaty a člověkem. Pro Wernera Herzoga je Treadwell zejména kolegou – filmařem. V téměř sto hodinách Treadwellovy videodokumentace nachází kinematografickou krásu, kterou citlivě doplňuje několika rozhovory a strhujícími aljašskými scenériemi. Klenoty se v Treadwellově materiálu zatřpytí vždy, když už chce protagonista vypnout kameru – náhle se v záběru objeví zrzavé lišky, aby dokreslily atmosféru, na níž slova nestačí. Anebo Treadwell mimoděk odhalí cíp své duše, jinak pečlivě skrývané za nadšeně teatrálním projevem. Jak Herzog v jedné z vět komentáře poznamenává, Treadwell – režisér před kamerou často bojuje s Treadwellem – hercem. Jindy je ale Treadwellův záznam silný tak, jak stojí: viz drsný medvědí souboj doplňuje komentář hodný nejvypjatějšího sportovního klání. Studené oko malé kamery – a teprve teď mě napadá, že je podobně studené, jako (dle Herzoga) oko medvědí - se častokrát stává Treadwellovou zpovědnicí. Když v oblasti dlouho neprší, lososi nemohou táhnout potokem a medvědi hládnou, vidíme Treadwella, jak nejprve sám pročistí koryto, a později se modlí ke všem bohům světa, aby konečně zapršelo… a bohové jeho prosbu vyslyší.

Herzog se několikrát pohybuje na hranici senzace, nikdy ale nedopustí, aby tam Grizzly Man sklouznul. Nenechá diváky poslechnout pásku, na níž je zaznamenána Treadwellova smrt. Nechá jí převyprávět. Nechá se zezadu ukázat, jak jí poslouchá a potom Treadwellově přítelkyni řekne, že ani ona si tu pásku nesmí pustit, že jí má naopak zničit. Když Treadwell končí jednu ze svých sezón, vybuchne hněvem proti všem svým protivníkům, ať už ochranářům, nebo domnělým pytlákům. Tehdy Herzog ztlumí hlasitost a donutí obecenstvo vnímat zcela jiné aspekty záznamu. Režisér si všímá, jak si Treadwell buduje image samotáře v divočině, ačkoli jej minimálně na poslední expedici doplňovala jeho přítelkyně Amie. Zamýšlí se nad jejich vztahem a detektivně pátrá po každém Amiině záběru.

Jestli Herzogův komentář i brilantní řazení kapitol udržuje diváka stále v napětí a intelektuálním pozoru, Treadwellův projev je obvykle výbušně komediální. Ze všeho nejvíc mi připomíná Bernalova Stephana v Gondryho The Science of Sleep, kde si hrdina vysní vlastní televizní zábavný pořad. Treadwell se snaží podávat své reporty s pointou, dbá na detaily jako je barva šátku a podobně.

V závěrečné kapitole pak Treadwellův životní postoj milovníka přírody staví režisér do opozice proti svému, vrcholně skeptickému názoru na běh světa a zákon přírody. Právě tehdy se z Grizzly Mana stává velký dokument.