Když se v polovině sedmdesátých let rozhodla pro herectví, už tehdy tušila, že jí úlohy romantických krásek zůstanou odepřeny. Přesto o hvězdnou kariéru usilovala. Odměnou jí byla řada rolí, na něž se dodnes vzpomíná. Jen stěží bychom mezi hrdinkami Glenn Closeové hledali naivní chuděrku, hrává ženy silné a odvážné. Vynikla hlavně díky svým manipulátorkám, od psychopatické Alex v Osudové přitažlivosti (1987) a intrikánky de Merteiul v Nebezpečných známostech (1988) až po ďábelskou Cruellu De Vil v 101 dalmatinech (1996).
Glenn Closeová se narodila 19. března 1947 v Greenwichi, stát Connecticut, v rodině chirurga Williama Closea. Nábožensky založený muž své čtyři děti vychovával v duchu protestantských hodnot, sám pracoval šestnáct let v někdejším Belgickém Kongu. V šedesátých letech působil jako osobní lékař prezidenta Mobutua. Glenn své dětství strávila na internátních školách ve Spojených státech a ve Švýcarsku. Divadlu se začala věnovat na Choate Rosemary Hall, kde spoluzakládala soubor Fingernails. Kupříkladu v Shakespearově Romeovi a Julii hrála Romea. Na přelomu šedesátých a sedmdesátých byla pět let členkou doprovodu folkové skupiny Up with People. Zakotvila ale u herectví. V roce 1974 ukončila vysokoškolská studia na College of William and Mary ve Williamsburgu, aby se vzápětí stala vyhledávanou divadelní a muzikálovou herečkou. Působila v souboru Phoenix Theatre Company (Láska pro lásku, The Member of the Wedding...). Za své výkony v dramatech Skutečná věc (1984) a Smrt a panna (1992) obdržela cenu Tony. Uspěla v muzikálech Rex (1976), Barnum (1980) a Sunset Boulevard (1994). Úlohu upíjející se hollywoodské divy Normy Desmondové by si měla zopakovat také ve filmové verzi Sunset Boulevardu (2008).
V televizních projektech objevíme Closeovou už v sedmdesátých letech, do filmu však vstoupila až o dekádu později. Byl to nástup jaksepatří velkolepý. Vždyť mezi lety 1983-89 byla hned pětkrát nominována na Oscara (Svět podle Garpa, Velké rozčarování, Přirozený talent, Osudová přitažlivost, Nebezpečné známosti).
Od počátku hrává samorostlé ženy, které se odmítají podřizovat společnosti mužů. V debutu Svět podle Garpa (1982) ztělesnila matku ústředního hrdiny, svéráznou feministku Jenny Fieldsovou. Následovala tragikomedie Velké rozčarování (1983) o životní deziluzi skupinky někdejších přátel z univerzity. Sportovní drama Přirozený talent (1984) znamenalo úlohu Iris Gainesové, která raději opustila svou životní lásku, baseballistu Roye Hobbse (Robert Redford), než by se o ni dělila s novináři, trenéry a spoluhráči.
Následovaly dva thrillery, rozdílné, a přitom tak podobné. První z nich, Zubaté ostří (1985) patří mezi snímky od soudu; Closeová tu ztělesňuje advokátku Teddy Barnesovou, která se ujímá případu milionáře (Jeff Bridges) obviněného z vraždy – aby zjistila, že se do svého osvobozeného, avšak vinného klienta zamilovala. V druhém z thrillerů, Osudové přitažlivosti (1987), ztělesnila ráznou Alex, jež vytváří důmyslný psychologický nátlak na svého milence (Michael Douglas). Sérii silných hrdinek dovršila s markýzou de Merteuil v dramatu z prostředí rozmařilé francouzské šlechty Nebezpečné známosti (1988). Mistrovský výkon v úloze cynické intrikánky, rafinovaně manipulující se svým okolím, nadlouho určil vztah diváků ke Closeové. Role také měla vliv na nabídky, které herečka později dostávala. Dopomohla jí k úloze královny Gertrudy v Hamletovi (1990), ale také ke karikatuře zosobňující ženskou rozmarnost a majetnickost: Cruelle De Vil ve 101 dalmatinech (1996) a jeho pokračování 102 dalmatinů (2000).
Typickou rolí pro Glenn Closeovou je odhodlaná žena, která si tvrdou prací vydobyla svou pozici a ještě tvrději si ji nyní hájí. Mnohé z jejích hrdinek si v zatvrzelosti nijak nezadají s muži. Byl to případ striktní šéfredaktorky Clarkové v tragikomedii Noviny (1994) i víceprezidentky Bennettové v akčním thrilleru Air Force One (1997).
V posledních patnácti letech jsme ji mohli často vídat ve snímcích s širokým hereckým obsazením. Ujímá se obvykle role matróny, jež vládne pevnou rukou. Dovede použít přísnost, ale stejně tak umí být i přívětivá. Příkladem může být panovačná Camille Dixonová v Altmanově vesnické tragikomedii Vítejte v Holly Springs (1999) i vůdcovská Adrienne Pargiterová ve válečném dramatu ze zajateckého tábora Cesta do ráje (1997). Zejména díky vlídnosti si svou pozici vybudovala paní Wittenbornová v melodramatu Ten večer (2007). Zdánlivě v područí svého muže (Christopher Walken) žije dokonalá hospodyňka Claire Wellingtonová v satirizujících Stepfordských paničkách (2004)...
Pravidelně účinkuje v televizních dramatech, která jí umožňují herecky uchopit silný lidský příběh. Osudy farmářky Sarah Wheatonové-Wittingové rozvíjely hned tři snímky: Sarah prostá a neuvěřitelná (1991), Skřivánek (1993) a Sarah, prostá a vysoká (1999). Drama Tajná služba (1995) rozvíjelo osud plukovnice Margarethe Cammermeyerové, která byla pro svou homosexuální orientaci propuštěna z armády. Za televizní verzi historického dramatu Lev v zimě (2003) byla Closeová coby Eleonora Akvitánská oceněna Zlatým glóbem. Překvapila v roce 2005, když přijala úlohu kapitánky Moniky Rawlingové v policejním seriálu The Shield.
Glenn Closeová patří k nejvýraznějším hereckým osobnostem své generace. Můžeme ji směle řadit po bok Meryl Streepové nebo Joan Allenové. Žádná z nich sice nevyniká oslnivou krásou, jsou to však herečky ze staré školy, jimž je dáno nadání uchopit jakýkoli charakter a přetvořit jej v osobitou postavu. Takovou, se kterou je divák schopen a ochoten komunikovat.