Jako dvacetiletý se Ribisi musel smířit s úlohami kamarádů, dětinských anebo nezodpovědných chlapíčků. Už tehdy ale probleskovaly známky nového hereckého talentu, jež se nemíní nechat zaškatulkovat ani jinak omezovat v rozletu. Dnes se snaží pracovat na pověsti mnohotvárného herce, který se nevyhýbá nezávislým ani velkorozpočtovým projektům – a častokrát dovede zastínit herce zvučnějšího jména.

Antonio Giovanni Ribisi (* 17. prosince 1974 v Los Angeles) pochází z typické hollywoodské rodiny – tomu odpovídá i průběh jeho dětství. Rodičové, herecká agentka Gay Landrumová a hudebník Albert Ribisi, v něm od počátku spatřovali budoucí hvězdu. A totéž si slibovali i od jeho sourozenců, nejstarší Giny a Giovanniho dvojčete Marissy. V případě obou blíženců se vláčení po konkurzech brzy začalo vyplácet, jedině na „Vonniho“ ale velká kariéra opravdu čekala. V televizních produkcích se Ribisi objevuje už od devíti let, kdy se debutoval komedií Still the Beaver (1983). Od prvních rolí se drobný blonďáček s lehce posmutnělým výrazem ve tváři setkává s výzvami, jež se dají nazvat hereckými – tak třeba v melodramatickém seriálu Highway to Heaven (1985) ztělesňuje chlapce umírajícího na rakovinu. Patřil do „základního kádru“ ve dvou komediálních seriálech: Davis Rules (1991-92) a Family Album (1993). My jsme si ho mohli všimnout v Ženatém se závazky (1989), Kvítku (1990-91), Báječných létech (1992-93) nebo v Policii – New York (1994).

Coby odrazový můstek k velké kariéře posloužilo dvojí hostování v seriálech Nemocnice Chicago Hope a Akta X (oba 1995). V tom prvním se prezentoval rolí zapáleného skinheada Michaela „odsouzeného“ přijmout srdce od černošského dárce. Akta X jej zaměstnávají coby nenávistného mladíka Darrena, schopného zabíjet elektrickým výbojem. Právě zde mizí z Ribisiho tváře přívětivý úsměv, jaký známe třeba ze sitcomu Přátelé (Ribisi tu hrál naivňoučkého bratra jedné z hlavních hrdinek). Dobráckost je nahrazena zlověstným výrazem, naznačujícím absenci jakékoli citovosti. Někde tady začíná Ribisiho věčný, a obvykle úspěšný, střet s jednotvárností nabízených rolí. Dětinové, srábci a průšviháři, za něž tahají kaštany z ohně jejich starší sourozenci – to je přehlídka úloh, které mu přináleží. Stereotypní herectví ale od Ribisiho nečekejme. Byl bubeníkem Chadem v hudebním retru Toma Hankse To je náš hit! (1996) i heroickým zdravotníkem Wadem ve Spielbergově válečném opusu Zachraňte vojína Ryana (1997). Byl sardonickým flákačem Jeffem v dramatu Předměstí (1996), lásku objevujícím Joeym v teenagerské antiromanci First Love, Last Rites (1997), ale taky zlostným retardem Buddym v thrilleru Téměř dokonalý zločin (2000).

Pokud snad nějakou tendenci v Ribisiho filmografii nacházíme, pak se jedná o odklon od úloh dobrosrdečných mladíků ve prospěch rváčů s drzým čelem, kteří by si rádi urvali svůj kousek slávy a bohatství. A přitom jsou to právě dvě neobvyklé romance a v nich úlohy láskyplných hrdinů, které Ribisimu přinesly uznání. V Jiné lásce (1999) zaujal jako mentálně zaostalý Daniel, prožívající vztah k obdobně postižené Carle (Juliette Lewisová), v poetickém Nebi (2001) coby policista Filippo, osudově zamilovaný do atentátnice Philippy (Cate Blanchettová). A Ribisiho ambiciózní floutkové? Z nich si obdiv zasluhuje zloděj aut Kip v akčním 60 sekund (2000), vyšetřovatel Ted v thrilleru Zmražená pojistka (2005) i citově chladný fotograf John v tragikomedii Ztraceno v překladu (2003). Jejich králem je však yuppík Seth Davis v psychologickém thrilleru Riziko (2000). Ribisimu blýskají očka, když se jeho hrdina nechává očarovat pozlátkem, jež čeká úspěšného makléře. Ale taky dovede prozřít a přijmout svůj díl odpovědnosti za zruinování podvedených „klientů“.

V posledních letech se Giovanni Ribisi přesunul po bok velkých hollywoodských hvězd. Zdá se, že se v této době hraním hlavně baví. Odpovídalo by tomu jeho účinkování ve stylizovaném filmovém dobrodružství Svět zítřka (2004), v němž si doslova vychutnal úlohu technického génia Dexe. A výrazné herecké etudy nabídl svým věrným i v dramatu Návrat do Cold Mountain (2003), akčním Zeleném pekle (2003) anebo thrilleru Neznámý svůdce (2007) – přesto jsou jeho snahy v kontextu celého filmu zbytečné. Nešťastná volba projektů znamená pouze mrhání talentem na druhořadá dílka. Návrat k velké roli slibuje snad až životopisný snímek věnovaný Albertu Einsteinovi. Úloha geniálního fyzika by mohla být pro Ribisiho skutečnou hereckou výzvou.

Giovanni Ribisi je navyklý pracovat často a tvrdě. Snad to je ten důvod, proč bez rozmyslu přijímá jednu roli za druhou. V mládí ho patrně motivovala ambiciózní matka. Dnes je mu podnětem příslušnost ke scientologické „církvi“, jež rozvíjení osobních schopností a tomu odpovídající vzestup na společenském žebříčku po svých členech důsledně vyžaduje. Ať už si o scientistech a jejich „víře“ myslíme cokoli, jedno je jisté: na Giovanniho Ribisiho mohou být jeho souvěrci právem hrdí.