V roce 1996 se na poli světového herectví objevila nová osobnost – Geoffrey Rush. Uznávaný australský herec se světového věhlasu dočkal díky oscarové úloze psychicky narušeného klavíristy Davida Helfgotta v dramatu Záře. Dnes jsou mu svěřovány ty nejprestižnější herecké party, zmiňme například titulní úlohy v historickém dramatu Quills – Perem markýze de Sade nebo biografii Život a smrt Petera Sellerse.

Geoffrey Rush se narodil 6. července 1951 v australském městečku Toowoomba, po rozvodu rodičů však vyrůstal v Brisbane. Na University of Queensland vystudoval obor umění, od roku 1971 se věnuje herectví, nejprve amatérsky; své první profesionální angažmá získal v Queensland Theatre Company. V roce 1975 odcestoval na zkušenou do Evropy, kde se zúčastnil režisérského kurzu při British Theatre Association v Londýně a poté studoval dva roky na pařížské škole pantomimy a pohybového divadla vedené Jacquesem Lecoqem. Po návratu do Austrálie se představoval hlavně v klasických divadelních kusech (Shakespearův Král Lear, Čekání na Godota od Samuela Becketta). V průběhu osmdesátých let se Geoffrey Rush stává přední osobností australského divadelního života. Stal se členem souboru Lighthouse, kde se představil jako Oberon ve Snu noci svatojánské nebo Sir Andrew Aguecheek ve Večeru tříkrálovém (tímž obsazením jako úspěšné divadelní představení se mohla honosit i filmová adaptace z roku 1987, na které se podílel také Kenneth Branagh). Od roku 1978 má na kontě celou řadu divadelních režií. Jako šéf Belvoir Street Theatre Company pomohl řadě talentovaných herců, první angažmá u něj například získala Cate Blanchettová.

Ve filmu Geoffrey Rush debutoval už v roce 1981 menší úlohou detektiva v krimi Hoodwink, před kamerou se ale objevoval spíše v televizních produkcích. Účinkoval v například v televizní sérii Menotti (1981) a především ztvárnil hlavní úlohu novináře Billa Wyatta v dramatickém seriálu Mercury (1996). Teprve v polovině devadesátých let se Rushovi daří získávat také výraznější filmové role. Blýskání na lepší časy naznačila už komedie Dad and Dave: On Our Selection (1995) a satira Děti revoluce (1996). Opravdový průlom přišel až díky životopisnému dramatu Záře (1996) a s ním i jedinečnou rolí nadaného pianisty s pohnutým životním osudem Davida Helfgotta, který se přes období dětské slávy, ale také dlouholetý pobyt v psychiatrické léčebně nakonec vystoupal na vrchol. Geoffrey Rush, který sám v roce 1992 zažil nervové zhroucení a jeden čas také bojoval se závislostí na alkoholu, se na roli v dlouho plánovaném projektu připravoval několik let, během kterých se s Helfgottem spřátelil a pozorně studoval jeho mimiku. V Záři podal nesmírně intenzivní výkon, oceněný Oscarem, Zlatým glóbem i Cenou Australského filmového institutu, a otevřel si jím dveře do světa.

Během desetiletí od oscarového úspěchu lze Rushe řadit k vyhledávaným hercům, jejichž výkony jsou uznávány nejen festivalovými porotami a filmovými kritiky, ale také oslovují tisíce diváků po celém světě. Již mnohokrát dokázal, že se nevyhýbá ani zajímavým rolím vedlejším. V roce 1998 se pracovně uchýlil do Velké Británie, aby si zahrál ve dvojici látek z alžbětinské doby. Životopisný snímek Královna Alžběta s Cate Blanchettovou mu nabídl úlohu trůnu loajálního Sira Francise Walsinghama (tuto roli, za niž obdržel cenu BAFTA, si zopakoval v dramatu Královna Alžběta: Zlatý věk); v apokryfní komedii Zamilovaný Shakespeare pak Rush ztvárnil chudého divadelníka Philipa Henslowa. V další dobové látce, filmové adaptaci románu Victora Huga Bídníci (1998) ztělesnil fanatického inspektora Javerta, jehož životním posláním se stává dopadení uprchlého trestance Jeana Valjeana (Liam Neeson). V následujících letech se Rush ještě mnohokrát objevil ve snímcích, kterým svou účastí dodával lesku. Patří k nim rolička revolucionáře Lva Trockého v životopisu Frida (2002) i jedna z hlavních úloh v dramatu o proslulém australském lupiči Ned Kelly (2003), kde si Rush zahrál nezdolného policistu Harea. V posledních letech jej do menších úloh ve svých snímcích obsazují také tvůrci z nejslavnějších: představil se v komedii bratří Coenů Nesnesitelná krutost (2003) i ve Spielbergově dramatu Mnichov (2005).

Další ze svých skvělých výkonů podal Geoffrey Rush v dramatu Quills – Perem markýze de Sade (2000), v němž ztělesnil – jako už tolikrát předtím – postavu se skutečným předobrazem. Tentokrát jí byl markýz de Sade, a to ve svém posledním období, kdy byl tento proslulý dekadent a provokatér umístěn do psychiatrické léčebny. Ani to mu ale nebrání rozpoutávat intrikánské hrátky se svým okolím. De Sademu v mnohém podobným, společensky však přijatelnějším charakterem je Rushův titulní hrdina biografie Život a smrt Petera Sellerse (2004) – jedinečný anglický komik s neuspořádaným osobním životem, jenž mnohé ze svých postav vytvářel nejen na jeviště a před kamerou, ale také ve skutečném světě. Obdobně extrémními charaktery jsou ostatně i hollywoodští padouši Geoffreyho Rushe – šílený superzločinec Casanova Frankenstein v comicsové parodii Mystery Men (1999), excentrický milionář v hororu Dům hrůzy (1999) i ten nejslavnější z nich, korzár Barbossa v dobrodužné podívané Piráti z Karibiku: Prokletí Černé perly (2003) a jeho okračováních Piráti z Karibiku: Truhla mrtvého muže (2006) a Piráti z Karibiku : Na konci světa (2007). V australském milostném dramatu Candy (2006) pak ztělesňuje bohémského výrobce heroinu Caspera, jenž je zároveň druhým otcem pro ústředního hrdinu snímku, závisláckého básníka Dana (Heath Ledger).

Postavy mužů z lidu nepatří sice k obvyklým rolím Geoffreyho Rushe, přesto také v této herecké poloze našel už několikrát uplatnění. K takovým postavám patří krejčí Harold Pendel zapletený do nebezpečné špionážní hry v thrilleru Agent z Panamy (2001) anebo šťastně ženatý spisovatel Harry Plummer v komedií Rockerky (2002), jehož poklidný rodinný život naruší vzpomínka na nespoutané mládí jeho manželky (Susan Sarandonová) v podobě její extravagantní kamarádky Suzette (Goldie Hawnová). V australském psychodramatu Lantana (2001), natočeném ve stylu Andersonovy Magnolie, pak ztělesnil psychiatra Johna Knoxe, trpícího ztrátou dcery a ženou podezřívaného z nevěry.

Šestapadesátiletý Geoffrey Rush je právě na vrcholku svých sil a nezdá se, že by mínil těžce vydobyté pozice jen tak opustit. A to je v případě herce, který svým výkonem okořenil každý, i ten nejpokleslejší titul ze své filmografie, jen a jen dobře.