Na sklonku padesátých let prosadili mladí francouzští filmaři změnu dosavadního filmového stylu, zdůraznili autenticitu jako nosný prvek, zvolili nové tematické okruhy, obrodili vypravěčské postupy. Dopomohly jim k tomu i soudobé technické vymoženosti, například menší, snáze ovladatelné kamery. Nesjednocovala je společná idea, nevytkli si jednotný program, spíše je příznačná rozmanitost námětů i stylů. Společným rysem se ale stává osobitost a nezastřeně autorský postoj. Tito tvůrci každopádně odmítli doposud vyznávané dramatické zvyklosti, proti nimž brojili již jako průbojní filmoví kritici (například Truffaut, Rivette, Chabrol, Rivette, Godard...).
Febiofest nachystal kolekci filmů francouzské nové vlny, přičemž se vyhýbá těm nejznámějším, jimž bývá přisuzován zakladatelský význam a patří k nim Chabrolův Krásný Serge, Truffautův snímek Nikdo mne nemá rád či Godardova gangsterka U konce s dechem či Resnaisův protiválečný protest Hirošima má láska. Nabídnuta jsou naopak díla, která patří mezi méně připomínaná a často spadají do okruhu diváckých neúspěchů, které u producentů vzbudily nedůvěru. Až sebestředná samolibost mnohých tvůrců záhy přivedla celé masivní hnutí do krize. Počet filmařů-debutantů se ve Francii na přelomu padesátých a šedesátých let blížil stovce. Někteří se poté odmlčeli, další se přizpůsobili spotřebním trendům (mezi nimi i Chabrol nebo Truffaut), které dříve odsuzovali. Jen nemnozí tvrdohlavě a navzdory nedůvěře i nesnázím pokračovali v naplňování svých původních úmyslů. Přehlídka tak představí i pozdější umělecké počiny režisérů, kteří začínali jako součást nové vlny a nabídne pohled na několik filmů nejsoučasnějších. Většině tvůrců již je (nebo bylo by, kdyby se dožili) kolem osmdesáti let. A stále natáčejí. V sekci jsou volně přiřazeny i pokusy pozdějších osamělců , kteří odkaz nové vlny – možná trochu strnule – rozvíjejí.
Nejpočetněji jsou zde zastoupeny ukázky prapůvodní nové vlny, které dnes již mnohdy vyznívají ve své grafické strohosti křečovitě a vyumělkovaně. Chtěly dát hlavně najevo, že zavrhují dosavadní divácky oblíbená klišé, avšak při hledání uspokojivé náhrady ne vždy uspěly. Patří sem tituly Paříž patří nám (režie Jacques Rivette, 1958), Laskominy (Jacques Doniol-Valcroze, 1959), Půlnoční schůzka (režie Roger Leenhardt, 1961), Souboj na ostrově (režie Alain Cavalier, 1961), Andělská zátoka (Jacques Demy, 1962) nebo povídkový snímek Paříž očima... (1964).
Někteří vytrvalci se i po rozpadu nové vlny pokoušeli vytvářet svérázné, ba výlučné, ryze osobní projekty. Stavebně roztříštěné, realizačně minimalistické a divácky málo vstřícné zpovědi, které se v kinech sotva ohřály. Sem náležejí Bytosti (Agnes Vardová, 1965), Miluji, tě, miluji tě (Alain Resnais, 1967) a Šílená láska (Jacques Rivette, 1967), případně též Zelený pokoj (Francois Truffaut, 1978). Godardovo provokativní podobenství o násilnickém soumraku civilizace Víkend (1967) předjímá režisérovo maoistické období. Zaslouží si označení jako průkopnické, neboť předjímá apokalyptické, cynické průhledy, které se ve světové kinematografii uhnízdily později.
A konečně se dočkáme i ryze současných děl (zpravidla s datem výroby 2008), která tak či onak zpracovávají dávné podněty přetavené do nových struktur. V tomto ohledu nepatří mezi nejzávažnější ani Philippe Garrel (Hranice úsvitu), ani Jean-Claude Brissau (Za dobrodružstvím), nýbrž nestor nové vlny Eric Rohmer, narozený roku 1920. Jeho doposud poslední promluvou k uměnímilovnému publiku je volná, výrazově stylizovaná adaptace raně barokního pastýřského románu Lásky Astrey a Celadona (2007). Vznikl složitě vrstvený, mysteriózními nádechy prostoupený příběh o obtížně naplňované lásce titulních hrdinů, zmáhaných mnohými protivenstvími.
Přehlídka tehdy zachycuje novou vlnu včetně jejích pozdější ohlasů. Lze jedině litovat, že pominula, co nové vllně ve Francii předcházelo – mám na mysli nejen autory hraných pokusů (Alexandre Astruc, Jean-Pierre Melville, Agnes Vardová), ale hlavně dokumentaristy (Alain Resnais, Georges Franju), kteří jako první prohmatávali území, kterých se nová vlna tak razantně zmocnila.
