Na filmovém festivalu Finále Plzeň 2005 se v Západočeském muzeu u jednoho stolu sešli zástupci korporací, které se podílejí na tvorbě českých snímků: Jan Lukeš z Národního filmového archivu, Jan Jíra ze Státního fondu pro podporu a rozvoj české kinematografie, režisér Zdeněk Tyc a ředitel společnosti DVD Group.cz Pavel Borowiec.

I když původně chtěli účastnící setkání bilancovat 15 let české polistopadové kinematografie, diskuse se záhy stočila k připravované novele Zákona o Státním fondu ČR pro podporu a rozvoj české kinematografie, na kterou nemají filmoví profesionálové jednotný názor.

Zdeněk Tyc hned v úvodu řekl, že situace pro český film není dobrá. Stát film nereprezentuje, nejsou finanční prostředky a není dobře nastavený příjem do Státního fondu. „Dvakrát po sobě se mi v poslední době stalo, že jsem nedostal na plánované filmy příspěvek. Jestli ještě někdy budu točit, ví Bůh,“ řekl Zdeněk Tyc.

Jan Jíra se vyznal ze své celoživotní lásky k českému filmu a nabídl průřez historií kinematografie v Česku. „Po roce 1990 bylo nutné, aby se film odstátnil. Udělalo se to ukvapeně, došlo k překotné privatizaci – například Barrandovského studia. A teď chybí nějaké centrum, které by českou tvorbu zaštiťovalo nebo koordinovalo,“ řekl Jíra. Vysvětlil, že nyní, po patnácti letech, je nejvyšší čas situaci řešit. Proto se do parlamentu dostala novela Zákona o Státním fondu české kinematografie, která je ve druhém čtení a která by měla pomoci současný stav ohledně financování českého filmu změnit. Novela předpokládá, že by televize, kina a distributoři měli ze svých příjmů odvádět tři procenta Fondu pro podporu a rozvoj české kinematografie, který by potom peníze přerozdělil mezi filmové režiséry. Měl by upřednostnit ty, jejichž filmy ve formě scénáře vypadají nejlépe z uměleckého hlediska a tím zřejmě i nejhůř z hlediska návštěvnosti. Cílem novely zákona tak je najít nové finanční zdroje.

„Za vzor by měl sloužit francouzský model. Je totiž dobré hledat cestu, aby peníze nepřicházely pouze od státu, ale také z podnikatelské sféry,“ uvedl Jíra a pozastavil se nad tím, že někteří zástupci filmového sdružení proti tomuto zákonu vystoupili. „Vím, že ta novela má chyby. Ale pokud ji zablokujeme, neodsouváme tím řešení zase na mnoho let? Nebylo by lepší problém financování tímto zákonem vyřešit alespoň částečně a potom hledat možnosti pozměňovacích návrhů či novelizace?“ ptal se Jíra.

Odpověděl mu zástupce distributorů Pavel Borowiec, který je jedním z odpůrců novely. „Ten zákon je prostě špatný a nesystematický. Ať se stát nezbavuje odpovědnosti na úkor někoho jiného,“ řekl Borowiec a dodal, že odvádění tří procent je podle něj skrytou daní. „V té novele nejsou například daňové slevy pro toho, kdo by podporoval nekomerční filmové projekty. Vůbec tam není řešen problém pirátství, kvůli kterému unikají milióny korun,“ upozornil Borowiec a přikláněl se k dánskému modelu financování vzniku filmů.

Do diskuse se zapojili také přítomní v hledišti. Ředitel filmové školy Uherské Hradiště Jiří Králík uvedl, že stát vlastní práva k českým filmům a tím, že je dal k dispozici, se na financování české kinematografie podílí. Nedostatek zákona vidí v tom, že v něm není jednoznačně určeno, jaké filmy by se měly podporovat. Režisér Bernard Šafařík uvedl, že problém podle něj nastane při přerozdělování peněz a – stejně jako Borowiec – se přiklonil k dánskému modelu. Do diskuse se zapojil také režisér Juraj Herz. „Jsem v německém režisérském svazu, točil jsem ve Francii. Mám dojem, že tady, v České republice, řešíte věci, které jsou už dávno jasné. Ve Francii, v Německu, v celém blízkém „evropském světě“ stát filmy podporuje. Podle mého názoru by měl být tlak na vládu v tomto směru tvrdší a důraznější,“ řekl Herz.

Jan Lukeš na závěr připomněl, že česká filmařská obec bohužel není tak jednotná, aby si dokázala něco vymoci. „Když se konečně dospělo ke kompromisu a našlo se alespoň částečné řešení, zase do toho vstoupila skupina lidí, která ho oddaluje,“ konstatoval Lukeš. „Nemluv, nýbrž bojuj,“ odcitoval Lukeš úryvek z díla Karla Maye a s přítomnými se rozloučil přáním, aby se celá filmařská obec pokusila udělat pro český film všechno, co bude v jejích silách.