Od čtvrtka do neděle (14.–17. října 2004) se v Praze konal první ročník hudebního filmového festivalu Music On Film – Film On Music. Filmové projekce probíhaly v kině Lucerna, v obou sálech kina Světozor a okrajově také v alternativním prostoru NOD Roxy. Kromě filmů měli návštěvníci možnost sledovat i doprovodný program koncertů konaných v prostorách kina Lucerna (vystoupili kromě jiných Irena a Vojtěch Havlovi či flétnista J. Stivín s dcerou Zuzanou).Dalším vhodným doplněním byla výstava fotografií a promítání amatérských (a studentských) filmů v Lucerna Music Baru. Téměř dvacet projekcí uvedli hosté, mezi nimi i dokumentaristé Allan Miller a Ron Mann. Ti v Praze dostali cenu MOFFOM za celoživotní zásluhy.

Filmový festival s hudební tématikou v Čechách dosud chyběl, otázkou ovšem zůstává, pro koho je takový podnik vlastně určen. Nabízený program uspokojí více hudební než filmové nadšence. Festivalový program nabídl kromě třicítky filmů dokumentárních i několik filmů hraných (a jeden animovaný), množství hudebních klipů a světovou premiéru DVD hudebního uskupení The Residents, které je proslulé anonymitou svých členů. Vedle děl hodnotných z hlediska filmového umění (Formanův Konkurs, beatlesovská Žlutá ponorka či Murnauův klasický Upír Nosferatu) se tedy promítala díla, která přispívají spíše k rozhledu hudebnímu, například dokumenty holandské televize VPRO. Ta v rámci projektu Lola da Musica vyprodukovala hudební snímky natáčené během čtyř až pěti dnů o přibližné délce čtyřiceti minut. V této sekci měli diváci možnost shlédnout i velice otevřenou bilanční zpověď The Good Son (1997, režie Ch. E. M. Ijzernams) australského hudebníka Nicka Cavea.

Jedním z vrcholů festivalu bylo zajisté promítání hororu Upír Nosferatu (1922) s hudebním doprovodem legendy českého undergroundu, skupiny DG 307. Její ponurá hudba zdůrazněná syrovým hlasem vůdčího člena skupiny Pavla Zajíčka umocnila expresionistickou filmovou klasiku. V katalogu sice byla uvedena verze delší (94 min), promítnuta byla však verze o třicet minut kratší. To sice neubralo na síle filmu, nicméně jasně ukázalo na jistou nedokonalost organizace. Některé projekce trpěly nekvalitním zvukem, což je v případě hudebních filmů na pováženou.

Organizátoři podcenili propagaci celé akce. Kromě malého sálu kina Světozor, který byl mnohdy zaplněn, zbylo ve velkých sálech dost volných sedadel. S nezájmem se setkal oscarový dokumentarista Allan Miller; na projekci jeho skvělého snímku o nastudování Pucciniho díla Turandot (The Turandot Project, 2000) přišla desítka lidí. Režisér byl takovým přijetím zjevně zklamán a po skončení projekce odmítl promluvit. Naopak jeho snímek o jednom z největších hudebních amerických skladatelů 20. století Johnu Cageovi (John Cage: „I Have Nothing To Say, and I am Saying It.“, 1990) se setkal s takovým zájmem, že prostory světozorského malého sálu zjevně nestačily. Občas nastaly i problémy se simultánním tlumočením, což jen potvrdilo celkovou nedůslednost organizátorů.

První ročník festivalu Film On Music – Music On Film celkově vyzněl jako zajímavá akce s některými rozpačitými momenty a organizátoři budou se z nich budou muset poučit, pokud se rozhodnou podobný projekt realizovat i příští rok.