Ten film vznikl vlastně z jednoho jediného důvodu: majitelům licence končil termín a zároveň bylo jasné, že se chystá velkorozpočtová adaptace – její producenti by rozhodně nestáli o to, aby měli konkurenta. Úvaha zněla natočit „něco“ za málo a pak to prodat. Podařilo se.
S jedenáctiletým odstupem a onou stomiliónovou adaptací za zády mi pak není jasné jediné: jak to, že nová verze je kromě efektů stejný průser, jako ta stará?

Reed Richards/ Pan Fantastický (Alex Hyde-White) a jeho pozdější nemesis Victor von Doom/ Dr.Doom (Joseph Culp) chodí na stejnou univerzitu. Oba společně pracují na troufalém vesmírném pokusu – chtějí získat energii z vesmírné bouře. Experiment se ale zvrhne a popálený Doom skončí v nemocnici. Vzápětí je prohlášen za mrtvého, ale jeho poskoci ho přitom odvážejí zadními dveřmi pryč…
Po deseti letech už má Reed vlastní raketu i vědomosti, jak dřívější nehodě předejít. Za posádku si zvolí kámoše z univerzity – pilota Bena Grimma (Michael Bailey Smith), svou milou Sue (Rebecca Staab) a jejího bratra Johnnyho Storma (Jay Underwood) – a letí se do kosmu. Mezitím ale byl z rakety ukraden obrovský diamant, zásadní pro celou operaci. Nic netušící Reed dá povel k odletu a díky diamantové náhražce se pokus nejen, že nevyvede, ale posádku ozáří vesmírné paprsky.

Podobně jako v nové verzi, i tady jsou hrdinové se svými nově nabytými vlastnostmi brzy v pohodě a po krátkém extempore se zvědavými vědci je F4 připravená rozdat si to s králem plechovek, Dr Dooomem.
Tohle je nepochopitelná vlastnost obou filmových adaptací – i když v nové verzi je větší akcent na smolaře Cosiho, Fantastičtí jsou pořád jedna selankovitá rodinka jako vystřižená z televizního seriálu.

A zatímco v jiné marvelovské komiksové týmovce X-Men se filmaři alespoň dotýkají závažnějších témat, Fantastická čtyřka působí jako reklama na zmrzlinu.
Sassoneho Fantastickou čtyřku produkoval německý magnát Bernd Eichinger, mezi jehož pozdější úspěchy patří oscarové drama Nikde v Africe (Nirgendwo in Afrika), hitovku Resident Evil, či novou, komerčně velmi úspěšnou F4. Druhým producentem byl ovšem Roger Corman, známý tvrdě béčkovými tituly.
Fantastická čtyřka z roku 1994 je technická demence – od naivního, navíc zmateně vyprávěného příběhu přes televizní kameru až k bezostyšně směšným trikům. Scénář vyniká absurdně prvoplánovými dialogy a hercům nezbývá, než pochodovat po scéně dřevěně a mluvit prkenně.
Snad jedinou „výhodou“ F4 z poloviny 90.let je, že tenhle kus má k ději původního komiksu o něco blíž, než nová Fantastická čtyřka. Navíc, a to je důležitější, je díky primitivním trikům poněkud upřímnější ve své prostotě a dětinskosti. A proto může pobavit víc, než verze z roku 2005.