Fahrenheit 9/11
9. 7. 2004 - 5:46 | Téma | red
George W. Bush v hlavní roli provokativního komiksového dokumentu Michaela Moorea (Bowling For Columbine), který je tak absurdní, až tuhne krev v žilách. "Jedno z nejlepších děl roku", píše ŠIMON ŠAFRÁNEK. + Fotogalerie. Bowling for Columbine byl zahřívacím kolem. Nejnovější Fahrenheit 9/11 Michaela Moorea je provokativním dokumentem komiksového ražení, ve kterém autor přesvědčivě dokázal udělat z jistého muže smolaře a idiota
V jedné z úvodních pasáží filmu na Michaela Moorea prezident George W. Bush huláká: „Najdi si nějakou skutečnou práci!“
Fahrenheit 9/11 byl premiérován na letošním festivalu v Cannes. Po projekci se mu dostalo „nejdelších ‚standing ovations‘ v historii festivalu“, které dle svědků trvaly mezi 15-25 minutami. Jako teprve druhý dokument v historii (po Cousteaově a Malleho Světu ticha (Le monde du silence) z r. 1956), pak Fahrenheit 9/11 také získal Zlatou palmu. Před dvěma týdny byl uveden do americké distribuce a jako první dokument v historii se dostal na 1. místo tamního žebříčku návštěvnosti.
A Bush? Jeho preference stabilně klesají.
Fahrenheit 9/11 je silný zážitek. Jsou tu vidět krvavé oběti války, jsou tu vidět nervově zhroucení. Především je tu ale vidět nejvlivnější muž světa, kterak sedm minut sedí nad slabikářem, ačkoli ví, že jeho „země byla napadena“.
Od šťastně vyhraných Bushových voleb se přesouváme po prezidentovy dlouhé prázdniny v létě 2001. Od 9/11 po speciální zacházení s rodinou bin Ládinů. Od sledování obchodně přátelských nitek mezi firmami bin Ládinů a Bushů po alibistický útok na Afghánistán. Od teroru strachu po kampaň v Iráku.
Zatímco začátek i finále jsou brilantní, prostřední pasáže ukrývají dva problémy. Ten menší: usledovat všechny nitky rodinně-státního klientelismu. Ten větší: zdlouhavý nábor chudých Američanů do armády a rozvleklý příběh matky-vlastenkyně, která se díky smrti syna v Iráku změní v zapálenou bojovnici proti válce.
Moore přináší ohromné množství nejrůznějších archivních materiálů. Klíčový okamžik – úder na WTC – Moore zkomponoval bez použití hroutících se věží, které každý stokrát viděl. Bushovy známé kovbojské manýry doplňuje záběry z kovbojek, na pomoc si vezme i počítačovou animaci. Moore staví na mistrovském střihu. V brilantní sólo exhibici shrne esenci projevů George Bushe takřka do refrénu popové písně, anebo chcete-li indiánského válečného pokřiku: Saddám! Al Kajda! Saddám! Al Kajda! Saddám! Al Kajda! Saddám! Saddám! Saddám! Al Kajda!
Mooreův vypravěčský přednes je podmanivě monotónní, přitom ale dokáže skvěle vystihnout jak sarkastickou, tak zdrcující emoci.
Velmi přesně Moore volí hudební podklad – od srdceryvných smyčců při pohledu na oběti po komiksové melodie doplňující Bushovy tragikomické eskapády. Moore je obratný intelektuál evropského střihu – i proto je ve zdejších „Starých neckách“ tak populární. Má vizáž průměrného z průměrných, jeho argumentace je sokratovsky přímá a prostá (postoj „jsem s lidem“ se nejnověji projevil v Mooreově souhlasu s šířením nelegálních kopií filmu). Moore však zároveň na place vládne železnou rukou – viz rozhovor s Jackem Cloonanem, kde otázkami a podiveními vypichuje určitá slova, a tím naviguje zpovídaného i diváka.
Pokud si může vybrat ze dvou možných interpretací, Moore obvykle obětuje „pravdu“ a volí přitažlivější, senzačnější variantu.
Moore hlásí, že Bush se odjel rekreovat, odvolává se na relevantní zdroj. K tomu ale pouští záběr, kdy se po Camp Davidu prochází Bush s britským ministerským předsedou Tonym Blairem – ať už je takováto návštěva jakkoli přátelská, obvykle se na ní „něco“ dojedná.
V aféře se začerněnými jmény na zveřejňovaných lékařských záznamech se Moore věnuje konspirační teorii- jak to že na oficiálně vydaných papírech je jméno Jamese Batha začerněné. Taková už je ale praxe, že cizí jména se začerňují. Mnohem zajímavější přitom je, že se Moore dostal k záznamu nezačerněnému, a že zjistil, čí to jméno je.
Kapitola o amerických spojencích sice vyjmenovává mocnosti typu Costa Rica, Maroko, Rumunsko, či Nizozemí (doplněné humornými archivy), hlasatel však oznámí i Republiku Palau, která je však státem volně přidruženým k USA, a tím pádem do jisté míry automaticky kopíruje jeho politiku.
Podobných drobností, nesrovnalostí a švů je v Mooreově bijáku mnoho, jsou nicméně podružné, neboť Michael Moore si nedělá zálusk na nějakou generální, objektivní pravdu.
Jeho film není ani historickou studií, ani protokolem. Vždyť kdo je hlavní figurou na plakátě k F911? Michael Moore. Kdo pronáší v průběhu filmu sarkastické a zaujaté komentáře? Michael Moore. Michael Moore je rockovou hvězdou světového dokumentu.
DALŠÍ TEXTY:
FAHRENHEIT 9/11 - hlášky
Michael Moore přivítal existenci pirátských kopií F911
FAHRENHEIT 9/11 - preview
NEJNOVĚJŠÍ ČLÁNKY
Plinko Česko: Proč by si čeští hráči měli zahrát tuto populární hru
21. 6. 2024 | Dokina.cz | Inzerce
Už za pár dní vstupuje do kin romantická komedie LÁSKA NA ZAKÁZKU
4. 6. 2024 | Komerční sdělení / PR | Inzerce
10 nejlepších kasinových filmů, které by měl vidět každý
1. 5. 2024 | Komerční sdělení / PR | Inzerce
Filmy podle skutečných událostí: Jak kinematografie odráží historii
1. 5. 2024 | Komerční sdělení / PR | Inzerce