Ať si každý říká, co chce, ale pokud jsme zaměstnáni, pak nám riziko propuštění prostě hrozí. Čím horší je naše postavení, tím více s námi mohou zaměstnavatelé mávat, vysmívat se nám a dělat si s našimi životy, co se jim zamane. Dva dny, jedna noc jsou vlastně hodně levicovým filmem, který onu beznadějnost v celé své nahotě prsknou do obličeje všem, co se zrovna na výtvor francouzských filmařů Dardenneových dívají.
zdroj:
tisková zpráva
Sandra (Marion Cotillard) je mladou belgickou matkou, která si prošla obdobím depresí. Strávila tak prostě a jednoduše nějaký čas v pracovní neschopnosti. A vedení firmy (solární elektrárny) jasně dalo dotyčné najevo, že takové lidi nechtějí. Ta absurdita je zoufalá a vy víte, že se takové věci dějí. A že s nimi mnohdy nejde nic udělat. Tady se však rozhodne, že Sandra dostane ještě šanci.
Onu šanci však představuje alibismus vedení. Rozhodnutí nechávají na ostatních. Pokud se postaví za Sandru, zůstává v týmu. Ovšem budou si muset nechat ujít roční bonus ve výši 1000 Eur. Pokud dají kolegové palec dolů, Sandra skončí na dlažbě, ale tisícovka jim zůstane v kapsách.
Připadá vám to směšné? Groteskní?
zdroj:
tisková zpráva
Já nebyl schopen sledovat film, jen jsem beznadějně celou dobu dumal nad tím, že tohle je úplně normální. Že se to děje. Někoho vyhodit není špatné, ale postavit ostatní do role spolukatů je ubohost.
Cotillard hraje opět výborně. Její bezvýchodnost se promítá do jejích očí, pohybů. Současně však zahrála ženskou, která nechce hodit ručník do ringu a svěřený čas hodlá využít k přesvědčení ostatních.
Všechny mizérie současného světa najdete v devadesáti minutách tohoto filmu.
Hodnocení: 80 %
