Filmag nedávno vydal klasický britský horor Draculovy nevěsty, navazující na původní příběh Stokerovy slavné knihy. V dobré technické kvalitě vyvedené DVD potěší půl století starým snímkem všechny znalce hororového žánru.
Vše rozpoutal film Dracula (1931) režiséra Toda Browninga, na který posléze navázalo několik stále ještě černobílých pokračování. Nová vlna draculovských hororů se objevila koncem padesátých let s filmem Dracula (natočeném v roce 1958), v němž nejobávanějšímu transylvánskému hraběti s nevídaným diváckým úspěchem svou tvář poprvé propůjčil Christopher Lee. O dva roky později vzniklo v produkci britského studia Hammer a opět v režii Terence Fishera volné pokračování. V atmosférickém hororu Draculovy nevěsty se ale hrabě neobjevuje. V úvodu je zmíněno, že vládce všech upírů je sice mrtev, avšak jeho učedníci žijí dál a šíří nákazu po celém světě. Na scénu se ale vrací Draculův úhlavní nepřítel Van Helsing: doktor medicíny, doktor teologie a profesor metafyziky, který se zabývá studiem okultních věd – a likvidací upírů.
Hlavním protagonistou příběhu však není ani Van Helsing. Do transylvánského „kraje temných lesů, rozeklaných hor a černých hlubokých jezer“ tentokrát přijíždí okouzlující pařížská učitelka Marianne (Yvonne Monlaurová), která je jakýmsi ženským protějškem Jonathana Harkera z původního příběhu Brama Stokera. V Sedmihradsku však nehodlá obchodovat se žádnými nemovitosti, ale má na dívčí škole v Badsteinu vyučovat francouzštinu a společenské způsoby. Než Marianne do dívčí akademie dorazí, v komnatách pochmurného zámku, do něhož ji na noc pozvala zlověstně vyhlížející baronka Meinsterová (Martita Huntová), bláhově osvobodí z okovů jejího „pomateného“ syna (David Peel). Naivní Marianne netuší, že mladý aristokrat je jedním z následovníků hraběte Draculy a že ctnostné dívčiny ze školy pro něj představují doslova panenky k nakousnutí. Jeho bezbožným choutkám může zabránit jen neohrožený bojovník se zlem Van Helsing (Peter Cushing), který právě sepisuje studii o zhoubné nemoci související s kultem nemrtvých...
Ačkoli scény, odehrávající se v ponurých hvozdech, byly natočeny v exteriérech, Draculovy nevěsty jsou jinak encyklopedickým příkladem hororů studia Hammer, jež převážně vznikaly ve výpravných „gotických“ studiových kulisách. Panoptikální atmosféru strachu, ale i dekadentní přízračnosti tvůrci navozují osvědčenými upírskými rekvizitami: v příběhu nechybějí otevřené rakve, planoucí svíce, šarlatově křiklavé kapky krve, věnce z divokého česneku, krucifixy, růžence, svěcená voda, osikové kolíky ani panensky bělostné krčky nemrtvých nevěst. I veškeré „béčkové“ nešikovnosti (nemotorně poletující model netopýra) přispívají k vytváření charakteristické starožitně pohádkové strašidelnosti, navozené již úvodními titulky (krvavá písmena se klenou přes černou siluetu zámku v pozadí).
Stylové je také herecké obsazení. Peter Cushing si po dvou letech zopakoval roli Van Helsinga, jehož později stejně charismaticky ztělesnil v dalších třech filmech. Teprve dvacetiletá Yvonne Monlaurová dodala učitelce francouzštiny téměř „angelikovskou“ koketnost. Mladé Draculovy nevěsty z upířího harému (které ale ve skutečnosti Draculovými nevěstami nejsou) však zastiňují jejich starší kolegyně: Martita Huntová v úloze vrásčité baronky a Freda Jacksonová, která ztvárnila pološílenou služebnou. David Peel jako pohledný upírský baron působí ve srovnání s démonickou přitažlivostí Christophera Leeho poněkud manekýnově.
Ve Stokerově knize jsou Draculovy nevěsty vylíčeny jako neukojitelné a smyslně chlípné prostitutky, které své oběti vzrušují i odpuzují zároveň. Škoda, že ženský prvek je ve filmu využit méně, než název slibuje. Baron Meinster si v dívčí akademii totiž nezařádí až tak krvesmilně, jak by se dalo očekávat (scénář poznamenaly cenzorské zásahy), a nedojde ani k nabízejícím se náznakům lesbických motivů, jak tomu je například ve snímku Draculova dcera (1936), natočeném ve studiu Universal. Paradoxně útoky upířího barona mají spíše incestní anebo homosexuální podtexty. Určitou žánrovou inovací je i hrozící transformace Van Helsinga v upíra, jeho resuscitace však – ostatně jako celé finále – proběhne až příliš jednoduše a rychle. (Původně zamýšlené zakončení s hejnem netopýrů bylo využito až o dva roky později v jiném hammerovském upířím hororu The Kiss of the Vampire.)
Ve snímku se objevují odkazy na klasické horory studia Universal ze třicátých let (finále se odehrává v hořícím větrném mlýně jako v prvním Frankensteinovi z roku 1931), ale i film Draculovy nevěsty do upírského žánru vnáší několik pamětihodných momentů. Nejslavnější je scéna, ve které na hřbitově ze zasypané rakve vylézá mladá upírka v bílých šatech vstříc svému zasvěcení. Sekvence nejpůsobivěji ilustruje slova vypravěče v prologu filmu, že Transylvánie je i na sklonku devatenáctého století nadále domovem kouzel a černé magie.
Co obsahuje DVD Draculovy nevěsty.
