Tak tedy poslechnout si v křesle oblíbenou nahrávku není nic divného. Sám mám období, kdy si doma zhasnu, vytáhnu si svoji oblíbenou desku, či SACD disk a dám si klidně dvě hodiny dobré muziky. Někdy sedím, jindy ležím a pozor, občas také chodím. A jen poslouchám. Je to koníček člověka, který má rád dobrou muziku a je úplně normální. Jakmile si pořídíte manželku, parterku, děti a blbé přátele, muzikálně poslechové okamžiky se smrsknou na pár chvil v roce. Tak to prostě je. pak si jen dokupujete nahrávky a doufáte, že ti všichni kolem zmizí a vy budete mít čas.

zdroj: Cinemart

Úvodní odstavec jsem prostě musel napsat, protože zápletka z komedie Dejte mi pokoj! je krutě realistická, pravdivá a většinou naprosto neřešitelná. Michel Leproux (Clavier) objeví na blešáku vzácnou vinylovou gramodesku. Odnese si ji domu a chce si ji pustit. Má sbírku desek, parádní gramec, dobrou audio sestavu a tlupu idiotů kolem sebe. Manželka si chce zrovna dneska popovídat o tom, jak mu kdysi byla nevěrná. Jeho zcela ubohý syn chce do jeho bytu nastěhovat tlupu nelegálů (aby projevil své multi-kulti srdéčko), uklízečka s nosem jak od Dalího musí zrovna ten den dělat randál, instalatér také... A do toho ještě milenka, co chce jeho ženě prozradit, že je milenkou.

Jasně, je to poněkud zbytečně velký šrumec, když si uvědomíme, že je to všechno ve filmu jen proto, aby režisér ukázal bezmoc chlapíka, co má prostě rád jen dobrou muziku. Tak to ale někdy bývá a absurdní humor, třeskuté dialogy a naprosto nepochopitelné situace mávají někdy našimi životy hodně krutě. V den, kdy si chcete jen přehrát dobrou desku, se musí všechno "potentočkovat". To bylo oblíbené slovo mé babičky a musím uznat, že Michelovi se ten den potentočkuje opravdu hodně věcí v životě.

zdroj: tisková zpráva

Dejte mi pokoj! není kdovíjakým dílem k zapamatování, ale to kdysi Blbec k večeři také nebyl. Je to solidně převedená divadelní hra na filmové plátno, která všechny české řachandy převyšuje nejen díky solidnímu scénáři, ale i díky dobrému filmařskému řemeslu jako jsou střih a kamera.

Jasně, ten šťouchanec nebyl nutný, ale přesně tohle mi napadlo. Kdy jsem viděl naposledy českou komedii "o ničem", co by bavila a divák si u ní nepřipadal jako blb. Posledních dvacet let určitě ne.

Dejte mi pokoj! potěší každého, kdo chce vypnout a jen se smát. Je určena všem, kdo ještě humor vnímají jako nástroj patřící do úst a vtipy pramenící z dialogů jej nenudí.

Hodnocení: 80 %