V pondělí 12.3. také proběhla v Informačním centru Evropské unie při delegaci Evropské komise v ČR Beseda u kulatého stolu. Diskuze na téma "Filmové festivaly a distribuce evropských filmů", kterou moderovala umělecká ředitelka MFF Karlovy Vary Eva Zaoralová, se jako hlavní hosté zúčastnili:Peter Dubecký, generální ředitel Slovenského filmového institutu a předseda Asociace slovenských filmových klubů, Peter Hledík, ředitel Art film festivalu v Trenčianských Teplicích, Erik Holst, ředitel Norského filmového institutu, Jiří Králík, ředitel Letní filmové školy v Uherském Hradišti a duchovní otec Projektu 100, a Thom Palmen, European Coordination of Film Festivals a ředitel MFF Umea (Švédsko).
Do besedy, která se zabývala otázkou technických, organizačních a finančních problémů festivalových výborů, vstupovali i hosté z řad kinařů a pořadatelů filmových akcí sedící v publiku. Problém, proč evropský film nemá v kinech příliš silnou pozici, spočívá podle Evy Zaoralové také v distribučních společnostech, které mnohdy samy komplikují cestu filmu k divákovi. Lze považovat ze velký úspěch, že díky uvedení na Karlovarském festivalu bylo v posledních letech do české distribuce zakoupeno přes 40 filmů, osud filmů v kinech samotných je už však jinou otázkou.
Thom Palmen a Erik Holst uvedli příklady ze severských zemí, kde se o propagaci a distribuci tamních filmů starají jak domácí, tak nadnárodní zastřešovací organizace. Filmové festivaly v severských zemích mají lehčí osud, než například u nás. V Norsku je každoročně pořádáno 15 filmových festivalů, které mohou fungovat a kupovat nejrůznějsí filmy jen díky principu smíšeného financování, které poskytuje určité záruky zisku i distributorům. Problémy evropského filmu jsou podle Erika Holsta způsobeny už přístupem k jeho propagaci. "Nabízíme své filmy jako venkovanky vajíčka na trhu", řekl.
Jan Jíra z distribuční společnosti CinemArt připomněl nadměrné požadavky majitelů práv zahraničních filmů, které kladou nejen v případě, kdy chce česká společnost koupit film do distribuce, ale i když jde jen o jedno nebo dvě uvedení na filmovém festivalu. Přesto si podle něj evropské filmy v Čechách nevedou špatně. Loni se evropské filmy podílely na celkové návštěvnosti zhruba dvaceti procenty.
Ivo Andrle z kina Aero se domnívá, že problém není jen v distribučních společnostech, ale také ve státní politice v oblasti kinematografie. Špatné zkušenosti mají i s Národním filmovým archivem. Je správné, aby film zůstal v archivu, musí však být přístupný divákům. Thom Palmen potvrdil, že situace s filmovými archivy je všeobecný problém. Erich Holst vidí řešení v převedení filmové klasiky na DVD nosiče.
Domácí hosté se shodli na tom, že v zemích Vysegradu výrazně chybí zastřešující organizace, které by (podobně jako v Německu, Rakousku či ve Skandinávii) zajišťovaly propagaci filmů dané země. Peter Dubecký vyslovil naději, že bude na Slovensku do roku 2002 zřízen fond kinematografie, díky kterému se bude situace postupně zlepšovat.
Druhý, mnohem obecnější problém, který otevřel Jiří Králík, je v malé spolupráci mezi propagátory filmu a školstvím. Sám fakt, že film je evropský, neznamená, že je i kvalitní. Dnešní mládež žije v audiovizuálním světě a výchovné programy na to vůbec nereagují. Škola neumí poradit, na co se dívat v televizi, jaké si vybírat filmy. Jan Jíra však podotkl, že spolupráce mezi státem a školou je v tomto případě jen jednou stranou mince - stát může dát peníze, ale zaručit kvalitní výuku už není v jeho moci. Cesta podle něj spíš vede přes filmové kluby a národní filmové ústavy.
