Smuteční hostina v Bohušově sídle. Jsou tu všichni, které známe z původního filmu. Zjišťujeme, že Bohuš si postavil ohromné sídlo ve farmářském stylu obklopeném zoologickou zahradou. Má rád svou dceru (Anna Polívková) a visí na šestiletém vnukovi, jehož učí jízdě na koni. Má vlastní chov koní a považuje se za odborníka na to. Už sedm let nepije a celkem si zvykl na peníze. Bohuš je smutný, ale smutek v jeho podání má velmi výstřední podobu. Téměř každá promluva se mu proplétá s pohřební řečí a duch Vlastičky postupně výrazně vstupuje do jeho mysli i jednání. Vlastička dávala jeho životu řád…vnutila mu kázeň. Teď je zase Bohuš sám. A smutný. Je na čase vrátit se ke kořenům…k flašce. Po sedmi letech se Bohuš zase napije. A bude to jízda, během které se bláznivě zamiluje do herečky, málem se stane filmovým producentem a majitelem zámku, málem přijde o vnuka, málem uvěří, že Vlastička pořád žije, přijde o několik miliónů, rozbije v přímém přenosu finále soutěže Hvězdy tančí, aby nakonec pod tlakem dcery a věrného přítele Arnošta (Arnošt Goldflam) dobrovolně našel klid a sebe samého v protialkoholní léčebně v tichém rozjímání s bláznivým JUDr. Strážným (Jiří Pecha). Velká jízda… i tak by se film mohl jmenovat, kdyby nenavazoval na už tak proslavený název dílu prvního.
zdroj: Archiv
Co říct o tomto pokračování, které vzniklo po více než dvaceti letech a bez účasti ústřední tvůrkyně Věry Chytilové? Nebudete mi to možná věřit, ale moc se toho o něm říct nedá, neboť je strašlivě... ... ... NANICOVATÉ! To je to slovo...
Všimli jste si v úvodním odstavci vět "Za zdí hřbitova zastavil starší Mercedes a z něj vystupuje rovněž zestárlá „hérečka“ Irenka. Pozoruje pohřeb přes zeď, dovnitř se neodváží. Odjede před koncem obřadu."? Doba, kterou budete číst tyto tři věty, je delší, než doba, po kterou se tato postava ve filmu vyskytuje. Objeví se pouze ve dvou záběrech na pohřbu, dál už ve filmu není a nikdo o ní nemluví.
A to je typické pro celý děj Dědictví 2. Objevují se v něm různé postavy, které známe z prvního dílu a vesměs je hrají slavní/dobří herci. Něco řeknou a zase zmizí. Zamyslíte se nad tím, proč tam byly, a k žádnému závěru nedojdete.
"Zápletka" (ve velkých uvozovkách) spočívá v tom, že Chýlková na Polívku připravila podvod, a nakonec jí ten podvod nevyjde. Polívkovi je to ale celý film jedno, podvodem se nezabývá, nakonec se objeví deus ex machina, který Polívku (bez jeho přičinění) zachrání a je opět dobře. Tolik ústřední zápletka, které je věnováno celkem asi 10 minut filmu.
Vedlejší podzápletka pak má pravděpodobně spočívat v tom, že Polívka začne znovu chlastat a mít halucinace (zjevuje se mu duch manželky prezidenta Havla), před koncem filmu se dobrovolně nechá zavřít do protialkoholní léčebny, tam se z ničeho nevyléčí, jeho vztah k alkoholu se zde nijak nezmění, a po pár dnech odtud uteče. Na koni. Této podzápletce je věnováno možná 15 minut filmu celkem.
A zbytek filmu se neděje NIC. Občas to nic hezky vypadá. Zpočátku jsem byl dokonce velmi příjemně naladěn, když kamera dlouze přelétá nad malebnou krajinou, aby obkroužila malebný malebný kostelík se hřbitovem, to vše za doprovodu malebné hudby. Občas se slunce odněkud hezky letně odrazí a kamera hezky popojede.
A pak přistane helikoptérou Karel Gott (aniž by byl předtím jakkoliv zmíněn), řekne (doslovná citace!) "Dobrý den, přátelé, já jsem Karel Gott a jaksi jsem se snesl mezi vás z nebe", prohodí s Polívkou tři věty, zazpívá písničku a opět zmizí...
Po dějové stránce je asi tak 80 procent filmu zcela pustých, nezajímavých a uspávacích. Mohli byste si myslet, že je to vlastně jedno, když Polívka dělá pořád své humory. Ale on je nedělá!
Polívkův Bohuš se občas chová poměrně distingovaně, inteligentně a hořkohumorně (což je docela zajímavé, škoda že je toho ve filmu tak málo), a občas zcela nevysvětlitelně jako venkovský buran (i když zrovna není opilý). Ani pak ale není vtipný, jen velice otravný.
Asi největším překvapením filmu je, že v něm není humor. Ne že by jeho humor nefungoval, ale on prostě ve filmu NENÍ a scénář se o něj většinu času vůbec nesnaží. Když asi ve 30. minutě filmu došlo k druhému vtipu, začal jsem si všechny vtipy zapisovat. Všechny. Zapsal jsem si jich celkem šest. Dva z nich vidíte v traileru a nejlepší vtip filmu byla Polívkova reakce na číšnikovo "Tento stůl je obsazen!" - "Tak ho odnes a přines jiný!"
Tento film osciluje někde na hranici mezi "Neuráží mě to, ale je mi to celé úplně ukradené" a "WTF co to má znamenat" (v jednu chvíli, při jednom z mnoha product placementů, se najednou v rohu plátna objeví titulek "PRODUCT PLACEMENT"...????). Rozhodně není ničím dostatečně zajímavý, ani vtipný - ani záměrně, ani nechtěně.
Hodnocení: 30 %
P.S: Pro perfekcionisty: Není úplně jasné, jestli má film přídomek "Kurva se neříká", nebo "Kurvaseneříká". V různých materiálech je to psáno různě.
