Jeho vysoká štíhlá postava a přívětivý obličej se v uplynulém čtvrtstoletí staly nedílnou součástí americké kinematografie. A přesto si jméno David Strathairn pamatuje málokdo. Valná většina z bezmála stovky Strathairnových filmových rolí byla totiž vedlejší. Jeho doménou jsou komisní, avšak čestní chlapi na svém místě. Objevuje se převážně v thrillerech a dramatech, často zasazených do historie. Jeho životní úlohou je novinář Edward R. Murrow ve snímku Dobrou noc a hodně štěstí (2005).
David Russell Strathairn se narodil 26. ledna 1949 v San Franciscu. Po svém otci, civilním povoláním lékaři, zdědil skotskou krev, po matce havajskou. Vyrůstal sice na západním pobřeží Spojených států, za vysokoškolskými studii ale zamířil na východ. Je absolventem herectví na massachusettské Williams College. zde se skamarádil s Johem Saylesem, budoucí přední osobností americké nezávislé scény. Jejich přátelství vytrvalo až do dnešních dnů a přineslo jim také opakovanou profesní spolupráci: Strathairn sám se představil hned v sedmi Saylesových filmech, jeho syn Tay ve dvou (Osm mužů z kola ven, Lone Star). Krátce po absolutoriu zavál osud Strathairna na Floridu – zde se ocitl bez peněz i bez příbuzných (Davidův dědeček krátce před vnukovým příjezdem zemřel). Začínající herec reaguje nečekaně: po kurzu v Ringling Brothers Clown College si na živobytí vydělává jako klaun a artista v cirkuse. Hereckého úspěchu došel až v New Yorku. Působil na Broadwayi (Einstein a polární medvěd) i na celé řadě mimobroadwayských scén (Shepardův A Lie of Mind, Pinterovy Narozeniny). Pokud zrovna necestuje s filmovými štáby po Spojených státech či po světě, dodnes zůstává věrný newyorské divadelní scéně.
Byl to právě John Sayles, kdo Strathairna přivedl k filmu. Obsadil jej do jedné z hlavích rolí ve svém autorském debutu Return of the Secaucus 7 (1980), pod nímž se skrývá mikrodrama několika přátel, někdejších aktivistů, vzpomínajících na své protestní akce. Setkávali se ale při natáčení i v pozdějších letech: netradičně při sci-fi komedii The Brother from Another Planet (1984), kde oba ztělesnili párek „mužů v černém“, ale také sportovním dramatu Osm mužů z kola ven (1988) se Strathairnem jako stárnoucí baseballovou hvězdou Eddiem Cicottem anebo sociálních dramatech Matewan (1987), Město naděje (1991) a Passion Fish (1992). Nejvýraznější hereckou příležitost poskytl Sayles Strathairnovi při jejich posledním setkání – v dramatu Jezero zapomnění (1999) ztělesnil Joea Gastineuxe, kdysi opěvovaného středoškolského sportovce, dnes zkrachovalého muže ve středních letech.
Společenskokritický rozměr Saylesových snímků není pro Strathairna ničím neobvyklým. Obdobné náměty totiž provázejí valnou většinu jím zvolených filmových titulů. Často se objevuje v příbězích obyčejných mužů a žen, usilujících o správnou věc v souboji s mašinérií v podobě obchodní korporace, právnické kanceláře anebo státního orgánu. Ústřednímu hrdinovi bývá Strathairn obvykle nápomocen, najdeme však i výjimky, kdy bylo jeho úkolem házet hlavním postavám klacky pod nohy (nejnověji Bourneovo ultimátum, 2007). Mnohé z těchto snímků odrážejí americkou minulost. Příkladem je životopisné drama Silkwoodová (1983), ale také noirové krimi L.A. – Přísně tajné (1997) či sportovní Velké vítězství (1992). K mužům bojujícím s větrnými mlýny patří i rozhlasový redaktor Edward R. Murrow, který se podílel na odhalování odvrácené stránky mccarthysmu. V dramatu George Clooneyho Dobrou noc a hodně štěstí (2005) jej Strathairn ztvárnil natolik přesvědčivě, že byl za tuto úlohu nominován na Oscara.
Hrává rovněž nenápadné, avšak vnitřně silné manžele žen, jež jsou podrobovány osudové životní zkoušce. V této podobě jsme Strathairna mohli vidět v thrilleru Divoká řeka (1994), kde byl partnerem Meryl Streepové, i v psychologickém dramatu Ztracený Izaiáš (1995) s Jessicou Langeovou. Přesvědčivě ztělesnil rovněž Howarda Goodwina, neochvějně stojícího za svojí ženou Alice (Sigourney Weaverová), nespravedlivě obviněnou ze zneužívání malých dětí, v dalším psychodramatu Mapa mého světa (1999). V opačné situaci se ocitl jeho titulní hrdina válečného dramatu Harrisonovy květy (2000) jakožto pohřešovaný fotograf, po němž pátrá jeho manželka (Andie MacDowellová). Při natáčení tohoto filmu Strathairn zavítal rovněž do České republiky. Muže selhávajícího v partnerství zosobňuje až v melodramatu Moje borůvkové noci (2007) - stárnoucímu policistovi Arniemu dodal velkou dávku prosté lidské únavy a opotřebení.
Typického amerického hrdinu hrává Strathairn pouze výjimečně, podařilo se mu to kupříkladu ve válečné Memphiské krásce (1990). Méně jednoznačným charakterem je J. Robert Oppenheimer, otec první atomové bomby, v dramatu Den první (1989). Pár správných chlapů (i když v obou případech právníků) ale ztvárnil třeba v thrillerech Žirafa (2000) i Okamžik zlomu (2007). Představil se ale také jako člen týmu hodných zločinců, okrádajících ty špatné, v krimikomedii Slídilové (1992).
David Strathairn patří mezi úzkou skupinku aktérů, jejichž hrdinům chce divák raději fandit a hledat v nich to dobré, než aby je stigmatizovat jako nositele všeho zla. A tak i ty temnější ze Strathairnových postav si to u publika dovedou „rozlít“ jen výjimečně. Jeho tvář patří ke snadno zapamatovatelným, hereckého charismatu má na rozdávání. A tak jedinou otázkou zůstává, proč se Strathairn nikdy nestal velkou hollywoodskou hvězdou. Režisér Sayles nabízí jednoduché vysvětlení: může za to Strathairnova neprůbojnost a pokora, která jej vždy donutí sloužit filmu, namísto aby vyhledával role, které by posloužily jeho kariéře.
