Po dlouhém čekání do kin přichází nový James Bond – Casino Royale, který diváky přivádí až téměř na začátek jeho kariéry špióna. Po deseti letech se k Bondovi vrací režisér Martin Campbell. Střídání proběhlo i na bondovské pozici – Pierce Brosnana nahradil Daniel Craig, nicméně jedno jméno však zůstalo i nadále – skladatel David Arnold s Casino Royal absolvoval již čtvrté dobrodružství Jamese Bonda a dá se říct, že je pořád v hodně dobré kondici.

Podobně jako John Barry, autor hudby k většině klasických bondovek let šedesátých až osmdesátých, i David Arnold v minulosti koketoval s populární hudbou (např. častá spolupráce s Björk). Dobře ví, jak uzpůsobit zvuk své hudby, aby byla stravitelná i pro dnešního posluchače. Jak už je v bondovkách zvykem, i tentokrát je nahrávka plná klasického orchestru, který se snoubí s důrazným syntezátorovým zvukem a elektrickými kytarami, které se rozeznějí na pozadí akčnějších skladeb. Nová deska tak zní aktuálně a nenudí ani při své délce, která přesahuje sedmdesát minut.

Hned v úvodu na nás Arnold zaútočí přímou akční smrští – African Rundown trvá téměř sedm minut a nezvolní ani na moment. Jako obvykle dávkuje Arnold akci až na doraz, řvoucí orchestr s hutnými smyčci a dechy, tepajícími syntezátory... Když však později své běsnění protáhne až na dvanáct minut v Miami International, kdy je celý orchestr bičován rytmickými perkusemi, je jasné, že tenhle pán je mistrem svého oboru. Akční skladby na Casino Royal jsou opět závratné a chtě-nechtě se jedná o vrchol celé desky.

Podobně jako snímky o Jamesi Bondovi, i soundtrack není jen a pouze o akci. Nouze o řadu napínavých thrillerových pasáží tu skutečně není (veskrze většina skladeb uprostřed desky – tedy 11. – 19.). A uznejte – co by to bylo za bondovku, pokud by chybělo něco málo romantických momentů, které k nezkrotnému sukničkáři nerozlučně patří. Ve skladbách City of Lovers či Dinner Jackets nám jich Arnold nabízí až až.

Posluchačky nejvděčnější je bezesporu závěr soundtracku. Ten nabízí ještě o něco více intenzivní akce. V The Switch si na své přijde i Arnoldova oblíbená elektronika a v závěrečné The Name´s Bond ... James Bond si připomeneme klasickou bondovskou znělku, která je tak trochu opomíjena v častých výčtech všech možných „klasických filmových melodiích“, nicméně uznejte: která z nich má takový šmrnc jako ta, která byla na míru ušita pro nejznámějšího špióna na světě?

Verdikt: Poctivě odvedená práce – dle očekávání. Arnold nepřekročil svoje limity nastavené v předchozích pokračováních, ale zároveň již po několikáté potvrdil svoji pověst výtečného řemeslníka.

Seznam skladeb: