Darwinova noční můra je filmem, který burcuje vědomí diváků a ukazuje, jaký svět obýváme. Svět, kde nalezneme luxus a blahobyt, ale také chudobu a nedostatek, a to i v místech, která dosud považujeme za zdroje bohatství.
Dokumentární film o životě u Viktoriina jezera vypráví absurdní příběh lidí, kteří žijí u jezera plného ryb a přitom hladoví. Tamní muži vyloví 500 tun ryb denně. Ty jsou ve sterilním, evropským normám odpovídajícím prostředí zpracovány a naloženy do nákladních letadel, jež je dopraví do evropských a japonských restaurací. Zbytky (hlavy a kosti) se rozvezou do místních vesnic. Muži pracují jako rybáři, z žen jsou prostitutky, děti se rvou o jídlo a čichají lepidlo, které si vyrábějí z plastových přepravek. Když se načichají, usnou. Možná se probudí, možná ne. Taková je každodenní realita u Viktoriina jezera v Tanzánii.
Sauper bývá pod svými filmy podepsán nejen jako režisér, ale také jako scenárista, kameraman a producent; je tomu tak i u Darwinovy noční můry. Není nezávislým pozorovatelem, který nechá zpovídané říkat to, co sami chtějí a zachycuje vyjádření všech zúčastněných (což by v tomto případě znamenalo i strávníků v oněch vybraných restauracích). Zároveň však není ani demagogickým interpretem faktů jako tolik diskutovaný Michael Moore. Sauperův cíl je jasný: chce otevřít oči zhýčkané euroatlantické civilizaci a ukázat, z čeho také pochází její nadbytek. Diváky přivádí k největšímu tropickému jezeru na planetě, které je možná místem zrodu celého lidstva (jak v úvodu sdělí mezititulky). Odtud také název dokumentu – upozorňuje na stav naší civilizace a potažmo lidstva. Varuje před stavem, který není jen noční můrou, ale tvrdou a nevyvratitelnou realitou. Tu však většina světa stále odmítá vzít na vědomí.
Filmař Sauper zachycuje kolébku lidstva v hrůzném paradoxu: v šedesátých letech byl do Viktoriina jezera vysazen nilský okoun (snad výsledek genetického experimentu), který zcela zničil dosavadní přirozený ekosystém jezera. Dnes je hlavním zdrojem nuzné obživy pro veškeré tamní obyvatele. Rybáři, hlídači, prostitutky – ti všichni žijí z rybolovu a jemu přidružených aktivit. Fakt, že nejlepší části ryb jsou posílány do zahraničí, je nejzřetelnějším důkazem krutosti dnešního světa. Západní civilizace využívá Afriky jako svého „zákulisí“, jako kuchyně, odkud čerpá, co potřebuje k svému přepychovému životu. Aniž by za to poskytla adekvátní odměnu.
Tak vidí realitu Hubert Sauper. Rybáři, piloti (většinou ruské národnosti), prostitutky (dostávají od pilotů deset dolarů za noc), hlídač (hlídá výzkumnou laboratoř za denní mzdu jednoho dolaru) i majitel továrny, ti všichni mají svá jména. Nejsou tedy jen anonymními obětmi kdesi v daleké Africe, ale konkrétními lidmi se zcela konkrétními starostmi. Režisér všechny aktéry zpovídá v jejich přirozeném prostředí, to samo je silně vypovídajícím prvkem. Zuboženým chatrčím vévodí nápis firmy Coca Cola „Life tastes good“, opodál stojí obří maketa tohoto výmluvného symbolu dvacátého století.
Režisér Hubert Sauper není v České republice zcela neznámý. Jeden z jeho předchozích dokumentárních filmů Kisangary Diary (1997), věnovaný problému rwandských uprchlíků, byl před několika lety oceněn na MFF v Karlových Varech. Také zdrcující dokument o životě u Viktoriina jezera má na svém kontě několik ocenění včetně Evropské filmové ceny či ceny z festivalu dokumentárních filmů v Jihlavě.
