V roce 2008 byl Danny Glover oficiálním hostem 43. ročníku Mezinárodního filmového festivalu v Karlových Varech. Uvedl zde snímky Honeydripper a Prosíme přetočte.
Danny Glover je důkazem, že i rčení mládí vpřed, staří na svá místa mívá své výjimky. Ve filmu debutoval jako dvaatřicetiletý (Útěk z Alcatrazu, 1979), hvězdou se stal ve čtyřiceti (Smrtonosná zbraň, 1987) a herecky dozrál až po padesátce. Paradoxně v době, kdy se z pláten začíná vytrácet a objevuje se spíš na televizních obrazovkách.
Danny Lebern Glover (* 22. července 1947) pochází z kalifornského San Francicka. Narodil se v původně farmářské rodině, jeho matka Carrie je ale absolventkou (1942) malé georgijské university Paine College. Na svou dobu velmi vzácný jev. Vždyť ještě samotný Danny byl během vlastních vysokoškolských let na San Francisco State University (vystudoval ekonomii) členem spolku Black Students Union. Ještě on musel za svá práva usilovně bojovat. Po škole věnoval sociální péči, k herectví přešel až v polovině sedmdesátých let. Občanskému aktivismu ale zůstal Glover věrný dodnes, angažuje se v otázce lidských práv i v boji proti AIDS. Sám se dokonce může považovat za přítele dvou levicových vůdců, Fidela Castra a Huga Cháveze. A rozhodně se nevyhýbá filmovým projektům s polickým nebo společenskokritickým nádechem, ať už se odehrávají ve Spojených státech, anebo v Africe; zmiňme třeba životopis Mandela (1987) anebo drama bezdomovců Svatý z Fort Washingtonu (1993).
Bylo mu už takřka třicet, když se zapsal do kursů Black Actors Workshop, pořádaných American Conservatory Theater. Projevil však natolik výrazný talent a v sobě našel natolik silné odhodlání, aby v herectví pokračoval profesně. Prosadil se na divadelních scénách nejen v domovském San Franciscu, ale taky v New Yorku a v Los Angeles (zde zaujal hlavně titulní rolí v Shakespearově Macbethovi). Jeho účinkování na jevišti je spjato především s dramaty Athola Fugarda – svou kariéru začínal v Ostrově či v Sizwe Bansi je mrtev; za úlohu číšníka Willieho ve hře Pan Harold a hoši získal v roce 1982 Theatre World Award a otevřel si tím cestu ke kariéře u filmu. Po dvaceti letech si pak na svůj velký úspěch zavzpomínal, když se v témže dramatu představil v roli titulní.
Před kamerou prvně stanul v malé roličce v prestižním vězeňském dramatu Útěk z Alcatrazu (1979), ale následná léta strávil spíš v televizních seriálech jako Palmerstown, U.S.A. (1980) nebo Poldové z Hill Street (1981). Velkou filmovou příležitost tak dostává až v melodramatu Místa v srdci (1984), když ztělesňuje tuláka Mozeho, jenž vypomáhá osamělé farmářce Edně (Sally Fieldová). Zahajuje tím dvě dlouhé série. Ta první mu přinášela výrazné herecké příležitosti a učinila z něj předního afroamerického herce své generace. Ta druhá propojuje role statných dobrosrdečných mužů, kteří stojí na straně rodiny a přátelství.
Hrává muže prosté, farmáře (minisérie Osamělá Holubice, 1989; Milovaná, 1998), automechanika (Grand Canyon, 1991) nebo bezdomovce (Svatý z Fort Washingtonu, 1993). Ale často je oddaným mužem zákona. Tak tomu bylo i v případě slavného působení v kriminální tetralogii Smrtonosná zbraň (1987-98) – Glover se v příbězích losangeleských detektivů Riggse a Murtaugha skvěle doplňoval s živelným Melem Gibsonem coby usedlý otec rodiny, který je „na tuhle srandu už moc starej“. Akčního bojovníka se vším všudy naopak Glover představuje v thrilleru Predátor 2 (1990), kde ho nacházíme v nerovném souboji si mimozemským lovcem.
V začátcích filmové kariéry Dannyho Glovera však ani zdaleka nebylo rozhodnuto o jeho směřování k „rodinným“ rolím. V psychologickém dramatu Stevena Spielberga Purpurová barva (1985) tak velmi působivým způsobem ztvárnil násilnického statkáře Alberta, tyranizujícího svou ženu Celii (Whoopi Goldbergová). A obdobně i v krimidramatu s Harrisonem Fordem Svědek (1985) ztělesnil zkorumpovaného detektiva McFeeho, jenž neváhá vraždit.
Dnes herectví Dannyho Glovera dosahuje podmanivé nonšalance Morgana Freemana. A přestože obdobně zářné úlohy, jaké získává jeho kolega, jsou Gloverovi odpírány, čistě profesně za ním příliš nezaostává. Někdy jej, pravda, nedovede zastoupit bezezbytku (horor Saw: Hra o přežití, 2004, a jeho úloha zestárlého detektiva Tappa, navazujícího na Freemanova hrdinu z thrilleru Sedm). Jindy jej ale dokonce překoná (akční thriller Odstřelovač, 2007, a utilitární plukovník Johnson, ne nepodobný Freemanově plukovníku Curtisovi ze sci-fi Pavučina snů). V komedii Taková zvláštní rodinka (2001) dokonce Glover přijímá „freemanovskou“ image prošedivělého elegána. V rozverné komedii Prosíme přetočte (2007) si zase krátce zopakoval Freemanova řidiče slečny Daisy.
Dnes, kdy se už Glover propracovává k rolím (ne až tak) moudrých starců (Manderlay, 2005; Dreamgirls, 2006; Honeydripper, 2008), můžeme pomalu jeho hereckou dráhu uzavírat a bilancovat. I přes několik skvělých výkonů na ta nejprestižnější filmová ocenění nikdy nedosáhl. Mám však vážnou pochybnost, zda Gloverovi není milejší sběr čestných doktorátů, jemuž se dnes tak pilně věnuje. Na jedné straně burcování proti společenským zlořádům, na straně druhé propagace správných hodnot a připomínky velkých událostí, jež pohnuly osudem utlačovaných – to je směr, jakým se Glover ve svých projektech často vydával. A nejen herecky, také jako filmový producent a režisér.
