Snímek Ďáblova dílna potvrzuje jedno nepsané pravidlo: pokud něco z německé kinematografie stojí za pozornost, jsou to válečná dramata. Nebo spíše dramata z válečného období – protože z války samé toho do Ďáblovy dílny mnoho nepronikne, avšak její děj by se nikdy jindy než za „druhé světové“ odehrát nemohl.
Každý se musí nějak živit, i židovský malíř z Oděsy. Padělatelství je k tomu pro kumštýře vhodnou příležitostí. Salomon Sorowitsch (Karl Markovics) patřil v polovině třicátých let k hvězdám berlínské galerky. Věděl to i tamní policejní superintendent Friedrich Herzog (Devid Striesow), který poslal Sorowitsche do vězení. A dobře si to pamatuje i o pár let později, kdy stojí v čele koncentračního tábora Mauthausen. Nová doba přinesla nové příležitosti. Pro ambiciózního důstojníka SS je jednou z nich nápad na rozvrat nepřátelské ekonomiky. Cílem je vytvořit dokonalý padělek libry a zaplavit jím Británii. A poté totéž zopakovat s dolarem a Spojenými státy. Aby vše mohlo proběhnout v dokonalém utajení, bude nejlépe využít šikovné židovské vězně, ukryté za bedlivě hlídanými zdmi tábora. Ústřední figurou takovéhoto plánu má být právě Sorowitsch. On sám se této myšlence nebrání. Nejen, že mu projekt umožní přežít další dny a možná i roky. Ví totiž, že muž, který dokáže vytvořit dokonalý dolar, se stane králem svého oboru. A Sorowitsch si na tento titul už pěkných pár let brousí zuby…
Ve své podstatě je Ďáblova dílna klasickým vězeňským dramatem s neméně klasickými (někdo by mohl říct šablonovitými) figurami. Vedle rozpolceného ústředního hrdiny neschází odvážný sabotér Burger (August Diehl), který se snaží vést malý boj s nacismem, ale zároveň tím ohrožuje život svůj i druhých. Přítomen je i rozklepaný předák Atze (Veit Stübner) anebo mladičký spoluvězeň Kolja (Sebastian Urzendowsky), kterého si hlavní hrdina bere pod ochranná křídla. Specifický vztah vzniká mezi vězněm a jeho věznitelem Herzogem. Muže povýšeným, jak se na filmového nacistu sluší a patří, na druhou stranu až otcovsky pozorným a oceňujícím umění svých svěřenců. Mezi obdobně pojatými tituly najdeme legendy; zmiňme třeba Most přes řeku Kwai (1957) nebo Stalag 17 (1953). Ďáblova dílna jejich kvalit nedosahuje, avšak nad obdobnými americkými tituly z nedávné doby (kupř. Hartova válka, 2002) má každopádně navrch.
Ve prospěch Ďáblovy dílny hovoří relativně neznámé téma, jež filmaři objevili vůbec poprvé. Vyšli při tom z knihy Ďáblova dílna pamětníka Adolfa Burgera. Rodák z Vysokých Tater jej poprvé publikoval v roce 1951, výraznější ohlas ale zaznamenala až dvě obnovená vydání během posledního desetiletí. (Postava Adolfa Burgera se objevuje i ve snímku samotném, je vylíčena jako hrdinský idealista.)
Víc než příběh samotný ale nabídne divákovi ústřední hrdina. Hlavní zásluhu na tom má protagonista. Karl Markovics je znám z detektivních seriálů Komisař Rex a Stockinger, pokaždé byl zploštěn unylým brněnským dabingem. V originále je to právě jeho extrémně zastřený hlas, co mu dodává na působivosti. Díky němu už Markovics nemusí být viděn jako komediální figurka, ale rozporuplný hrdina s pochopitelnými dilematy. Nejsou to totiž jen vnější dramata, co popohání děj kupředu. Obdobnou, ne-li větší, hodnotu má pro film taky vnitřní boj, Markovicsem tak znamenitě zachycený. Sorowitsch naprosto pochopitelně činí vše pro své přežití: nespokojenost nacistů s pomalým postupem prací jej může zabít. Jenže práce příliš rychlá možná bude mít za následek totéž: po vytvoření dolaru už není Sorowitsche ani spoluvězňů potřeba, naopak budou nevítanými svědky. Nezapomínejme ale také na profesní výzvu. Vždyť by mohl ve svém oboru dosáhnout vrcholu. Svým činem však napomůže nepříteli na život a na smrt.
Další předností snímku je precizně vystižené prostředí života privilegovaných vězňů, kterým smrt hladem rozhodně nehrozí, přesto vrtkavost jejich pánů je takřka všudypřítomná a činí z nich pouhé otroky. Režisér Stefan Ruzowitzky (thriller Anatomie, ale i válečná komedie Komando v sukních) lpí na současném trendu naturalistické kinematografie, jež chce bláto zobrazovat jako bláto a krev jako krev. Užívá k tomu tmavé kamerové filtry, které odmítají vpustit k hrdinům jakýkoli paprsek slunce a každý stín prodlouží. Šedá a hnědá, v těchto barvách režisér zrcadlí marasmus přežívání v koncentráku.
Velký herecký výkon Karla Markovicse a k němu solidní filmařská práce. To jsou dvě věci, díky nimž nebude Ďáblova dílna snadno a rychle zapomenuta.
