Pobyt ve vězení, zvláště je-li člověk nevinný, nikdy nevypadá vábně. Filmaře vždycky vzrušovalo nebezpečí justičního omylu - už v kinematografickém pravěku natočil David W. Griffith legendární Intoleranci (1916), kde k dokonalosti dovedl často využívaný princip záchrany doslova v poslední chvíli; zde se spása dostaví doslova několik okamžiků před chystanou popravou.
V Hollywoodu jako filmařské velmoci samozřejmě vzniklo nejvíce děl zabývajících se vězeňskou tematikou. Některá vstoupila do dějin: zpravidla se týkala trnitých osudů těch, které semlela bohužel příliš omylná justice. I když se hrdinům podařilo dočasně uniknout svírající se smyčce, její stín nad nimi setrvával navždy. To se vztahuje na tak slavná dramata jako Jsem uprchlý galejník nebo Byl jsem lynchován, určující podobu tohoto tématu ve 30. letech. Ani česká kinematografie nezůstávala pozadu: ve stejné době vznikla například tklivá vyprávěnka Štvaní lidé. Z filmů o věznění za druhé světové války se nejvíce proslavil Bressonův snímek K smrti odsouzený uprchl.
Ostatně česká kinematografie poskytla několik pozoruhodných průhledů do vězeňského zákulisí. K nejslavnějším patří Obžalovaný z první půli 60. let - řeší otázku nejen viny, ale hlavně svědomí. Dělnický ředitel je tu obžalován ze zpronevěry, ačkoli na své osobní obohacování ani v nejmenším nepomyslel. Politickou výpověď o poměrech v komunistických vězeních mohly načrtnout povídkové Návštěvy; ač částečně dohotoveny, natočený materiál po roce 1970 beze stopy zmizel.
Takže dlouho dobu jedinou výpovědí o komunistické "spravedlnosti" bylo Přiznání, které ve Francii natočil Costa-Gavras podle stejnojmenného autobiografického svědectví Arthura Londona. Teprve o dvě desetiletí později nabídl výpravu do komunistických věznic film Jen o rodinných záležitostech. V Polsku počátkem 80. let vznikl dlouho dobu zakázaný Výslech (v hlavní roli Krystyna Janda), rovněž přibližující stalinistické praktiky. Všechny tyto výpovědi se soustředily na mechanismus, jakým se lámaly lidské charaktery. Naivně převýchovné výpravy za mříže, vznikající u nás v éře normalizace (Noc oranžových ohňů), pak vyznívaly jen směšně.
Přemýšlivé, ba někdy společensky hněvivé výpovědi nabízejí mnohé evropské kinematografie. Ze Švédska pochází reportážní drama Lžete!, napadající neúčinnost vězeňského nápravného systému, v Itálii se rozmohly průhledy na svévoli bezpečnostních úřadů (Vyšetřování skončilo - zapomeňte, Zatčen na hranicích). Často se zaměřovaly na zneužití úřední moci, na zfalšovaná svědectví a policejní svévoli.
Amerika se může pochlubit největším počtem filmů s vězeňskou tematikou. Často kritizovaly neúnosné podmínky za mřížemi, brutalitu dozorců, ustavičné ponižování lidské důstojnosti. A soustředily se též na hrůzné vztahy mezi vězni, na bující úchylky, na všudypřítomnou krutost, uznávající jen práco silnějšího. I kdybych připomínal jen ty u nás důvěrně známé, seznam by byl dlouhý. A vesměs jim vévodila slavná jména: Burt Lancaster, Paul Newman, Steve McQueen, Robert Redford, Sean Penn, Tom Hanks, Tim Robbins, Richard Gere...
Ptáčník z Alcatrazu líčí příběh charismatického zločince odsouzeného na doživotí, z něhož vyroste uznávaný odborník přes ornitologii. Frajer Luke vypráví o houževnaté svobodomyslnosti, kterou nezlomí ani bezbřehé šikanování. Ačkoli tento snímek byl u nás uváděn, dlouho dobu byl utajen jeho téměř náboženský rozměr, který byl zpřístupněn až při nedávném televizním uvedení. Motýlek zasazený do nedávné minulosti se odehrává na neblaze proslulých Ďábelských ostrovech, trestanecké kolonii sužované nejen dozorci, ale také tropickými chorobami.
Brubaker načrtává příběh dosti odlišný: jeho hrdinou je ředitel věznice, který se razantně rozhodne prozkoumat poměry tam panující. Nastoupí tam totiž zprvu nepoznán jako vězeň. Dosti výlučné jsou i výpovědi o rozpoložení člověka, který čeká na vykonání rozsudku smrti, jak to postihuje např. snímek Mrtvý muž přichází. Mysteriózní prvky vnáší do vězeňské tematiky americká Zelená míle s Tomem Hanksem, věnující se neokázalému sebeobětování. Jiná výpověď nazvaná Vykoupení z věznice Shawshank zkoumá rozpoložení člověka, jenž si je vědom své neviny, ale přesto si musí zvykat na vyhlídku doživotí. Tento film řeší i další závažný problém: jak se lidé, kteří si zvykli na vězeňský režim jako na jedinou realitu, uplatní v "normálním" životě na svobodě.
Někteří američtí tvůrci se vydali do zahraničí. V Půlnočním expresu bylo zpodobeno turecké vězení, kde se ocitne americký mladík obviněný z pašování drog, jako místo vskutku ďábelské. Ostatně totéž téma, jen přesazené do thajského vězení, zpracovává snímek Téměř bez šance - jeho hrdinkami jsou tentokrát dvě kamarádky. V Thajsku se ostatně odehrává i český film Zatracení, inspirovaný skutečnými událostmi, uvězněním českého pašeráka drog. Do Číny je zasazen Rudý labyrint, kde se Američan stane obětí politického komplotu. Německý Experiment vypovídá o pokusu, který skončil fiaskem.
Jednu z nejnovějších položek vězeňského tématu, opět notně exotického, nyní předkládá Hector Babenco dramatem Vzpoura ve věznici Carandiru. Podle skutečných událostí zachytil poměry v jedné přeplněné brazilské věznici.
