Myslím, že Richard se necítí jako opravdový otec. Sám sebe vnímá jako neschopného plnit tuto roli. Zabývala jsem se myšlenkou, že být „otcem“ je úloha, kterou musíš správně trefit a celý život na ní neustále pracovat. Tato role je však důležitou součástí života, který se každým dnem mění. Richard musí podstoupit riziku a tuto úlohu si osvojit.

Ve scéně, kdy Christine nastoupí do Richardova auta, mohl prožít něco opravdu romantického. Místo toho ji z auta vyhodí. A to jenom proto, že se neumí zhostit úlohy „milence“. To je ovšem pouze jeho duševní blok, který musí sám prolomit. Právě jako já musela učinit krok a přijmout roli režisérky i herečky ve vlastním filmu.

Pokud nedůvěřujete vlastním rolím, je velmi obtížné obstát v jakémkoliv vztahu. John Hawkes na toto opravdu nádherně upozornil svým výkonem v roli Richarda. Ve skutečnosti sám dokáže působit někdy nebezpečně, jindy rozpustile, dojemně či úplně přirozeně, srozumitelně. Přiznám se, že i v reálném životě na mě působí jako postava Richarda.

Můžete říci něco o hudbě a zvucích použitých ve filmu?

Většina partitur je napsána pro „demokratické nástroje“, jak je nazývá autor hudby Mike Andrews. To jsou ty, na které může hrát každý: klávesy Casio, vokodér, bicí automat a další. Vyhnuli jsme se používání sekvenceru a těžili pouze z přirozených zvuků během natáčení. Hrát dojemnou muziku na tyto „studené“ nástroje přesně vystihuje tento snímek. Zdůrazňuje tu očividnou upřímnost bez trapného vytváření sentimentální až plačtivé nálady.