V prvních dvaceti minutách jsou láska a vztahy v tomto filmu definovány jako sexuální okukovaní, které muže zaujme a po kterém následuje plnění všech jeho sexuálních fantaziií. Zrovna jsem se chystala odmítnout takový scenáristický nápad, když jsem byla opravena dr. Danem Kileym, která napsal ve své knize The Wendy Dilemma: Sexy oblečení a svůdný manýrizmus je jenom částí této manipulace (závislé ženy). Ona se snaží zmocnit se muže, protože předpokládá, že jeho ego je monstrózní , že uvěří všemu, co hraje na jeho přemrštěnou sebestřednost. (A často, praví pan doktor v závorce, je tohle víc než jenom fantazie.) Zdá se, že doktor Kiley má na mysli, že vztahy zrozené v takových okolnostech jsou nezdravé, ale metoda spolehlivě funguje na mnoho mužů. Což není zrovna optimistické.

Nejprve se seznámíme s producentkou ranních zpráv Abby (Kathrine Heiglová), která bojuje s malým počtem diváků v době, kdy většina populace ani neví, kdo je jejich starosta. Již ráno je v práci, kde jí manažer stanice předá dodatek k programu: neuvěřitelně hrubiánského chlapa jménem Mike (Gerard Butler), který používá silně přisprostlé a hloupé komentáře jako součást svých „rad“ v programu o vztazích mezi muži a ženami (manažeři stanic se takovými věcmi nezabývají, ale mnoho realismu ani v dalším ději nenajdete). Mikeův program se jmenuje The Ugly Truth (čili něco jako Hnusná pravda) a jazyk a metody, které se v něm objevují, nejsou nic převratného. Ale obtloustlý plešatějící manažer je nadšen a čísla sledovanosti jdou nahoru. Například díky „zprávám“, kde „reportér“ se hlásí z dřevěné vany plné gelu, ve které se s ním perou dvě slečny v bikinách. To přece stojí za to, je to o mnoho levnější než opravdové zprávy ,a tak The Ugly Truth zatím v programu zůstane.

A pak „mužný“ Mike pronásleduje znechucenou Abby, až se mu podaří vyzvat ji k sázce: bude-li ona postupovat podle jeho rad, získá jakéhokoliv mužského. Kupodivu na to Abby přistoupí. Ač téměř filmová krasavice, má Abby potíže s nalezením partnera, protože má vysoké nároky (například, chce, aby ji měl rád). A potkala jednoho příjemného doktora ze sousedství (sundal jí kočku ze stromu – pravdivá scéna), ale on jí nikdy nezatelefonoval. Tak mu zavolá sama a od toho momentu se řídí Mikeovými radami. Umírněně se dá říci, že nikdy není sama sebou. A „orgasmus“ Meg Ryanové v restauraci tu nebude, ba ani nic takové kvality.

Konec příběhu bude takový, jaký čekáte. Aby to bylo alespoň trochu uvěřitelné, objeví se tu i jakýsi synovec (Mike nemůže vzít práci v CBS v San Francisku, protože ho synovec potřebuje v Sacramentu). Takové filmy jsme již viděli mnohokrát a ještě mnohokrát uvidíme. Pokud vám část uteče, nevšimnete si toho. Je tu ale i jedna krátká scéna, kdy Abby podrobí Mikea stejnému zacházení, jaké on vnucuje ženám. Mike se ohradí, že Abby asi trpí vážnou poruchou chování…

Chápu, kdo tyhle filmy asi miluje: kdokoli nejistý si svou vlastní tělesností a sexualitou, potěšený pohledem na lidi, kteří také trpí podobnými rozpaky. Protože takových lidí je mnoho ve všech věkových skupinách, filmaři mají co točit a takové filmy si vždy najdou publikum. Pokud ale chcete v životě a vztazích hledat propojení tělesných potřeb s intelektuálními, jste na tento film příliš dospělí.