Snímek Filipa Remundy a Víta Klusáka kličkuje mezi oběma póly těchto otázek jako králík před světlomety automobilu. Vyprávění se místy daří strhnout pozornost, často ale sklouzává k bezmocnému sebeokouzlení, což je při 90 minutové stopáži fatální – i o 15 minut kratší Český sen by mohl jít do kin s přehledem. Největší problém Českému snu ale spatřuji v tom, že mu chybí dramaturgická jednotnost, hlavní téma. Kapitoly s přeměnou studentů v managery vyznívají do ztracena. Sice vidíme autory podstupovat „obalovou“ změnu, ale chybí jakýkoli jejich komentář, vhled, pokus o zachycení proměny, ať už byla jakákoli – ani nejsme svědky toho, že by nový ohoz měl vliv na celou kampaň. Vyprávění zde navíc vyznívá trochu samolibě – pánové v trenýrkách, plaché úsměvy do kamery.
Mnohem lépe se Remundovi s Klusákem daří při zaznamenávání postupu práce výroby reklamní kampaně. A to přesto, že segment s reklamkou začíná poněkud nudným závěrečným resumé schůzky. Sledovat první reakce reklamních odborníků na smělý plán autorů by mohlo být zajímavější.Právě zde se později filmaři dostanou do sporu, když chtějí na plakát umístit větu, která se neslučuje s etikou reklamní agentury. Zjednodušeně: lže reklama, nebo dokumentaristi? Věcnými argumenty vítězí kluci z reklamky, čímž upozorní na slabiny režisérů Snu.
Remunda s Klusákem totiž mnohdy vypadají, jako by jejich sonda byla pouhým záznamem z výletu. Je tu příliš zajímavých témat a příliš udivení, nepřipravení autoři, jejichž fabulace se pohybují na hranici uvěřitelnosti – viz jen drastická sekvence z traileru, z níž sice pochází i plakát filmu, ale ve Snu samotném zcela chybí.
Takhle nějak to dopadá, když jdu do supermarketu a nevím, co chci koupit.
V závěrečných fázích se Remunda s Klusákem od obchoďáku odvrací k tématu mnohem závažnějšímu, k tématu, které by mohlo nést nějaké poslání. Bez předchozích vazeb ovšem působí poněkud unáhleně a jeho zpracování je povrchní.Jako biják je Český sen kapku suchou podívanou. Kamery sice sledované objekty obkružují jako velmi blízké měsíce, ale chybí tu rafinovanost. V nejzásadnějším obraze sice vidíme zákazníky běžet neprošlapaným polem ke konstrukci supermarketu, avšak nevidíme oboje v jednom záběru. Ten by měl přitom automatickou šanci stát se jedním z nejpovedenějších z moderní české kinematografie.
