Sympatická brunetka, která je považována za hereckou královnu nezávislého filmu. V minulé dekádě zářila především ve snímcích Toma DiCilla (Život v oblouznění, Život v sedmém nebi, Opravdová blondýnka), objevila se ale také ve filmech Spikea Jonzeho (V kůži Johna Malkoviche) či Stevena Soderbergha (Zakázané ovoce). V posledních letech se prosazuje i ve snímcích ze středního hollywoodského proudu jako jsou satira Smoochy či thriller Tlumočnice.
Catherine Keenerová se narodila 26. března 1960 v Miami na Floridě. Vyrůstala společně s dalšími čtyřmi sourozenci, z nichž dva – stejně jako ona – v dětství koketovali s hraním divadla. Ač Catherine na univerzitě vystudovala angličtinu a historii, pod vlivem castingové režisérky Gail Eisenstadtové se nakonec rozhodla pro svou dětskou vášeň a stala se herečkou. U filmu začínala doslova od píky. Debutovala v roce 1986 miniroličkami v televizním seriálu L.A.Law či v tragikomedii Edwarda Zwicka Ohledně minulé noci s Demi Mooreovou a Robem Lowem. Již v témže roce ale také poprvé seznámila s nezávislým filmem, když se představila v dramatu The Education Of Allison Tate. K plusům do začátku kariéry si mohla Keenerová připočítat také jednu z hlavních rolí v detektivním seriálu Ohara (1987). V laciném thrilleru Boj o přežití (1989) s Lancem Henriksenem se pak Keenerová poprvé objevuje po boku Dermota Mulroneye, svého dlouholetého životního partnera a otce jejího šestiletého syna Clydea.
Netrvalo dlouho a Keenerové si všimli také v Hollywoodu. Nepříliš vydařené snímky jako thriller Hra s ohněm (1990) s Jodie Fosterovou či komedie Blakea Edwardse Proměna (1991) však její okamžitý průlom nevěstily. Kariéru budoucí hvězdy nezávislých filmů, v nichž se často představuje v úlohách profesně úspěšných, v osobním životě však nenaplněných žen, nastartovalo až setkání s režisérem Tomem DiCillem. V jeho prvním snímku, nezávislé komedii Johnny Suede (1991) se Keenerová představila po boku tehdy neznámého Brada Pitta. V DiCillově dalším opusu, komedii z filmařského prostředí Život v oblouznění (1995), která je svéráznou ódou na nezávislou kinematografii, pak Keenerová prezentovala společně se Stevem Buscemim či svým manželem Dermotem Mulroneym. Silné ženské charaktery pak Keenerové nabídlo vztahové drama Nicole Holofcenerové Walking and Talking (1996) i televizní povídkové drama Kdyby ty zdi mohly mluvit (1996) o osudech žen v nejrůznějších obdobích Ameriky druhé poloviny dvacátého století. V něm se Keenerová přiřadila do společnosti hvězd jako Cher, Demi Mooreová a Sissy Spaceková.
Nabídky od nezávislých filmařů byly stále četnější, Catherine Keenerová však zůstávala známa pouze festivalovému publiku a několika málo odborníkům. Přesto jsme ji i my mohli spatřit v několika výjimečných úlohách. V dalším DiCillově dramatu Život v sedmém nebi (1996) se představila coby manželka odcházející od pedantského manžela (John Turturro). Hlavní roli v komedii Opravdová blondýnka (1997) pak DiCillo napsal přímo pro Keenerovou. Úloha úspěšné maskérky, pronásledované nejrůznějšími pobudy, v této satiře na showbusiness zatím završuje její úspěšnou spolupráci s DiCillem. Z nezávislých filmařů si Keenerovu oblíbil rovněž režisér Steven Soderbergh, který ji obsadil nejen do zlodějské komedie s Georgem Clooneym Zakázané ovoce (1997), ale i do nízkorozpočtové podivnůstky Hollywood, Hollywood (2002). Proslulý tvůrce společenských moralit Neil LaBute pak svěřil Keenerové ústřední part v tragikomedii Tví přátelé a sousedé (1999). O proslulost Keenerové se ale nejvíce zasloužila prapodivná komedie Spikea Jonzeho V kůži Johna Malkoviche (1999), vyprávějící příběh loutkáře (John Cusack), jenž objeví portál do hlavy slavného herce. Za svoji sexy manažerku Maxine získala Keenerová nominace na Oscara i na Zlatý glóbus, navíc si tutéž úlohu zopakovala i v dalším Jonzeho filmu Adaptace (2003). Oba filmy napsal Charlie Kaufman - tedy tvůrce, který ji později obsadí i do svého režijního debutu Synecdoche, New York (2009).
Dveře do Hollywoodu má dnes Keenerová otevřené dokořán, přesto do nich vstupuje pouze výjimečně, a to navíc s jistým despektem. Je to patrno i z její filmografie, v níž se v neobvyklé míře objevují snímky kritické k dnešní kinematografii. Vedle DiCillovy komedie Opravdová blondýnka, Soderberghova Hollywood, Hollywood či obou Jonzeho snímků se to týká i hořké komedie z prostředí dětských zábavných pořadů Smoochy (2002) s Robinem Williamsem a Edwardem Nortonem. Také černá komedie Simone (2002) s Al Pacinem v roli filmového magnáta, který ošálí svět vytvořením digitální herecké star, mělo ambici postihnout temnou stranu Hollywoodu. Keenerová tak stále zůstává spíše uchazečkou Independent Spirit Award než kandidátkou na Oscara. To potvrdila také nominace za nezávislé drama Nicole Holofcenerové Krásní & úžasní (2001), vyprávějící o spletitých vztazích mezi matkou (Brenda Blethynová) a jejími třemi dcerami. Příležitost po boku Nicole Kidmanové a Seana Penna však neodmítla ani Keenerová; představuje se spolu s nimi v thrilleru Sydneyho Pollacka Tlumočnice (2005). Na dlouholeté účinkování v nezávislé kinematografii pak Keenerová navazuje komedií 40 let panic (2005) a především v životopisném psychodramatu Capote (2005) - za úlohu spisovatelky Nelle Harper Leeové (Jako zabít ptáčka) se dočkala další oscarové nominace. Další vedlejší roličku, stárnoucí hippie Jan, zosobnila v Pennově dramatu Útěk do divočiny (2007).
