Od Princezny Mononoke, přes Akiru, GITS až na druhou stranu výrazového spektra k deviacím Shinjy Tsukamota - posedlost mutacemi a buněčným dělením je v japonské kinematografii patrnější, než v kterékoli jiné.
V posledních letech navíc budí zájem japonské postkatastrofické vize, které otvírají problémy současné společnosti. Od mrazivého převyprávění Červené karkulky v Jin-Ro po masivní úspěch Fukasakovy Battle Royale.
Casshern spojuje obě linky. Jde o adaptaci dětské mangy ze 70.let. Z originálu si však Kiriya vzal jenom postavy a základní zápletku. Jinak je to asi jako kdyby někdo z Rumcajse udělal Ghost Doga (a to by mé oči rády viděly).
Casshern se odehrává v alternativní budoucnosti. 50 let dlouhou válku (jejímž začátkem byla evidentně druhá světová válka) mezi evropskými a asijskými silami konečně vyhrála Velká asijská federace. Kdy už vznikne německý sci-fi trhák s podobnou premisou? Po vyčerpávající vojně trpí většina populace následky chemických zbraní. Sám vůdce je odkázán na předpotopní, ale estetické přístroje. Dr. Azuma (Terao) toho využívá a žádá peníze na rozvoj projektu „Neo-Cell“, zázračné buněčné regenerační kůry. Kromě záchrany lidstva myslí doktor hlavně na svou slepnoucí ženu Midori (Higuchi). Ministerstvo zdravotnictví sice smete Azumův návrh ze stolu, objeví se ale armádní zdroje, a tak se pokusná nádrž v Azumově laboratoři začne plnit částmi těl válečných obětí.
Mezitím jde Azumův syn Tetsua (Iseya) proti vůli otce i snoubenky Luny (Aso) do války, která po vítězství nad Evropou pokračuje bojem proti všudypřítomným teroristům. Válečné scény, předkládané ve studeném a zrnitém monochromním tónu, patří k nejsugestivnějším.Tetsua nakonec padne a do Azumovy laboratoře uhodí tajemný blesk a buňky začnou nezadržitelně ožívat. Z krvavé lázně vycházejí mutanti vedení zarputilým Braiem (Karasawa). Všemi pronásledováni, prchají do hor, kde zapózují v gotických pozicích, a následně vyhlásí samostatnost a začnou budovat armádů robotů.
Azuma bere Tetsuovo tělo a míří s ním do laboratoře a udělá ze syna mutanta, který jediný může zastavit postup Braiových robotů. Když pozná svou sílu, začne si Tetsua říkat Casshern. Jeho kombinézu, stejně jako ostatní kostýmy, navrhla Michiko Kitamura (Ichi the Killer).
Ve druhém plánu se odvíjí klasický boj mocenských struktur i milostná historka Tetsuy a Luny.
Kazuaki Kiriya je uznávaným módním fotografem a režisérem videoklipů. Casshern je jeho celovečerním debutem. Jde o jeden z trojice prvních filmů na světě s kompletně CGI pozadím (těmi dalšími jsou Immortel a Sky Captain and the World of Tomorrow). Vize Kiriyovy budoucnosti stojí za pozornost.Obrazy jsou výrazně barevně tónovány, některé scenérie připomínají fotografie, starobylé obrazy, či scény z Bible. S ostatními obrazy je pojí výsledný dojem, nikoli logika. Na rozdíl od těkajících ozubených koleček znázorňujících mutantí energii, však nepůsobí násilně. Ve vší té počítačové animaci se pak jako zjevení vynoří old-schoolová trnkovská animace, ohromně osvěžující sekvence.
Design kulis vychází z dnes velmi oblíbeném futuretro mixu. Bujení totalitárního megalomanského režimu je říznuté technologickou džunglí, kde vedle sebe existují azbuka i haragana, pokročilá biogenetika i neefektivní inženýrství; budovy vypadají jako „lidové paláce“, dotýkají se nebes a na stěnách mají nainstalované velké obrazovky, odkud mluví „vůdce“. Velevlak má rozchod šesti tratí a vzduch brázdí vrtulové vzducholodě. Souboje Kiriya snímá, jako kdyby šlo o bouři chaosu, z níž občas vytrčí meč.
Stejně volně jako v obraze, si Kiriya počíná i ve vyprávění. Kromě rychlých pohybů v čase zahušťuje režisér divákovu mysl i plátno již mrtvými postavami již mrtvými: nejambicióznější je Tetsuovo přihlížení vlastní resurekci.
Hlavním Kiriyovým tématem je zděšení nad proléváním krve, nad vojenskými konflikty, od světových válek po současný boj s terorismem. Kromě pěkně propleteného vztahu Tetsuy a Braie bohužel u Kiriyi vítězí globální téma nad osobním. Přitom by si Casshern zasloužil rozpracovat téma konfliktu generací, či pohled do duše dra Azumy, který kvůli manželce obětuje syna. Otázkou zůstává, zda on jej přeměnou z mrtvoly na mutanta obětuje, nebo naopak zachraňuje, ale z Tetsuovy tváře lze vyčíst, že se mu do mutantí existence nechce.
Palčivý pocit válečných zvěrstev se navíc Kiriyovi vrací na jazyk ve formě nekonečných mudrlantských monologů o tom, kolik mrtvých si válka vyžádala. Z hlediska režisérových budoucích filmů doufejme, že jde o řemeslnou nezkušenost. Ke konci Kiriya ztrácí sebekázeň a natahuje Casshern na zbytečných 140 minut. V jakémsi paranoidním záchvatu nepochopení nakonec do finální montáže umístil záběry ze skutečných konfliktů, čímž snímek zplošťuje na přehled zpráv.
