Nevím, zda se právě toto podařilo i v případě I. ročníku nového filmového festivalu, který se ve dnech 18.-24. listopadu 2004 konal v brněnském multikině Velký Špalíček. Už samotný, a tak trochu univerzální a všeobjímající, název Brno Film Festival odráží snahu organizátorů vytvořit především významnou společenskou událost, která by se v budoucnu měla stát největším a snad i nejvýznamnějším filmovým festivalem v Brně. Jenže tady vyvstává otázka, zda k tomu postačí právě daná programová koncepce, kterou pořadatelé - Palace Cinemas a agentura Metropolis – zvolili. Nabízejí totiž festival, který není určen vymezenému, přísně intelektuálnímu publiku nebo divákům, kteří hledají specifické profily určitých tvůrců nebo kinematografií. Vsadili na jistotu a prověřené tituly a program festivalu tak představil celkem 49 snímků ve třech sekcích: Filmové novinky (předpremiéry do naší distribuce uváděných snímků), Vítězové festivalů (snímky, které vyhrály na prestižních světových festivalech v tomto či loňském roce) a Zlatá palma v Cannes. Právě poslední zmíněná sekce mohla zaujmout zejména filmové fajnšmekry, vždyť zahrnovala takové unikátní tituly jako Zázrak v Miláně (r. Vittorio De Sico) či Felliniho Sladký život. Nicméně právě diváci těchto filmů dávají před leskem multikin přednost spíše přítmí zaprášených klubových kin.
Zdá se, že pro mnohé návštěvníky byla hlavním lákadlem – spíše než samotné programové schéma – cena vstupenek. Ta činila 75,- Kč, což je v případě uvádění v distribuci aktuálně nasazených filmů hodnota téměř poloviční. Pak se není co divit, že mezi diváky (kteří se v rámci diváckého hlasování stali hlavními porotci festivalu) uspěly především takové komerční hity jako Pán prstenů: Návrat krále či novinka studia Pixar Úžasňákovi. Nic proti kvalitám těchto snímků, jejich uvedení ale není nijak výjimečné. Na straně druhé diváky zaujaly i náročnější, nicméně často v tisku zmiňované tituly jako Jaro, léto, podzim, zima …a jaro korejského režiséra Kim Ki-Duka či Život je zázrak (Emira Kusturici), který festival zahajoval. Tyto filmy jsme však v kině již mohli viděl, nebo v nejbližší době uvidíme a festival tak ztrácí určitý smysl výjimečnosti.
Celá akce by tak měla být nazvána spíše filmovou přehlídkou toho osvědčeného, co přivede nejširší spektrum diváků do kin. Většina konkurenčních festivalů – ať světových či tuzemských – se snaží nabídnout takovou programovou skladbu, která by zaujala svou jedinečností. Brno Film festival je ambiciózním projektem, kterému by slušela právě tato zajímavější a cílenější dramaturgie. Pořadatelé by se tak alespoň částečně mohli inspirovat – samozřejmě že ne tematicky – u prověřených brněnských „konkurentů“ – festivalů Mezipatra či Brněnská šestnáctka. To jsou sice specializovanější a úžeji zaměřené akce, nicméně nabízejí ve svém rámcovém pojetí neopakovatelný program a zároveň si dokázaly za několik let vytvořit specifickou, vlastní tvář a koncepci.
