Jeho výraznou, jakoby hranatou tvář a robustní tělo jsme již zahlédli v desítkách filmů (kupříkladu ve snímcích Trója, X-Men 2, Brouk a Bournův mýtus). Většinou tam hrál bezohledné, na první pohled ctihodné padouchy s uhlazenou mluvou, avšak stěží bychom k tomuto herci přiřadili jméno. Nyní je konečně prozrazeno – Brian Cox.
Ač nyní přesídlil do Hollywoodu, je to anglický – či přesněji skotský - herec. Narodil se v roce 1946 a rodinné zázemí nijak nenasvědčovalo, že by malého chlapce okouzlilo jeviště. Avšak stalo se tak. Brian Cox se nejprve prosadil jako divadelní herec a později též režisér, který na sebe upozornil v nejnáročnějším repertoáru; mimo jiné i v řadě Shakespearových her. Později se k němu vrátil i televizních inscenacích či filmech, byť nikoli v úlohách titulních (například v Králi Learovi z roku 1984 exceloval především Laurence Olivier).
Sotva uvěříme, že s Coxovou tváří se setkáváme již déle než dvě desetiletí. Jeho první pokusy před kamerou jsme spatřit nemohli, protože cenzoři bděli a nepropustili takový záškodnický film jako protibolševický životopis Mikuláš a Alexandra o posledním ruském caru, kde Cox ztělesnil Trockého. Poprvé jsme i ho tak mohli povšimnout na televizní obrazovce. Tehdejší Československá televize uvedla v únoru 1982 třídílný miniseriál Tereza Raquinová, akcentující sociální bezútěšnost 19. století. Na sklonku 80. let zde byla uvedena policejní story Čtvrté patro. V žádném ze jmenovaných děl sice nezískal hlavní roli, ale hlavní představitele často dokázal zastiňovat.
V té době již měl za sebou spolupráci s uznávanými anglickými tvůrci - roku 1974 Lindsay Anderson vytvořil "konzervu" divadelního představení Při oslavě, kde Cox bez nadsázky exceloval. Později - v roce 1990 - jej Ken Loach obsadil do politicko-kriminálního dramatu Tajné složky. Snímek s úspěchem soutěžil na festivalu v Cannes, kde ocenili jeho hněvivou výpověď o krvavých zásazích britské vlády v severním Irsku. Cox si tu - jak jinak - zahrál policejního důstojníka, zdaleka však ne jednorozměrného, naopak mu vtiskl osobnostní složitost pramenící z obtížného rozhodování pod často protikladnými tlaky.
Kariéra se však nerozvíjela podle jeho představ, dokonce zkoušel vyučovat herectví (několik měsíců působil i v Rusku a napsal o tom vzpomínkovou knížku From Salem to Moscow). Postupně přesedlal do Ameriky, kde se posléze smířil s roličkami sice drobnějšími, ale zato lépe honorovanými. Z časového odstupu je třeba zajímavé, že byl prvním Hannibalem Lecterem, labužníkem pochutnávajícím si na lidských vnitřnostech, ještě před tím, že tato démonická postava proslavila Anthonyho Hopkinse. Coxův kanibal ovšem nebyl postavou ústřední, byl pouhým pronásledovaným maniakem. U nás byl tento thriller z roku 1986 uváděn hned pod třemi názvy: Lovec lidí, Rudý drak a Červený drak. Jinou příležitostí byl nacistický maršál Göring, stojící v Norimberském soudu (2000) před mezinárodním tribunálem. Cox výstižně přiblížil jeho rozpoložení, když odmítal přiznat si vinu na válečných zločinech i morální právo vítězů soudit jej.
Od druhé poloviny 90. let Cox mihnul v řadě hollywoodských trháků, zpravidla s nějakou vražednickou zápletkou. Namátkou připomínám: ve Sběrateli polibků (1997) ztělesnil samolibého policejního náčelníka Hatfielda, marně pátrajícího po pomateném vrahounovi. V Boxerovi (1997), též věnovaném nepokojům v Irsku, se převtělil do Joa Hamilla, šéfujícího teroristy z IRA. V historickém dramatu Aféra s náhrdelníkem (2001) jsme jej poznali jako ministra Breteuila, jenž dojímavě vypráví příběh statečné dívky odhodlané získat zpět své šlechtictví.
V thrilleru Agent bez minulosti (2002) i na něj navazujících snímcích Bournův mýtus (2004) a Bourneovou ultimátum (2007) hrál proradného šéfa tajných služeb Warda Abbotta. V hororu Kruh (2002) ztělesnil popudlivě netečného vdovce Morgana, z něhož se vyklube hrůzný psychopat. V akční sci-fi X-Men 2 (2003) se představil jako intrikující generál Stryker. (Pseudo)historický velkofilm Trója (2004) mu nabídl postavu ješitného, bezohledného krále Agamemnóna. Objevil se též v thrilleru Noční let (2005) nebo v dramatu Zodiac (2007), rekonstruujícího pátrání po proslulém masovém vrahovi.
Teprve v citlivé sondě 25. hodina (2002), nořící se do psychiky kriminálníka očekávajícího nástup do vězení, získal "normálnější" roli, zahrál si starého barmana, kterého mafiáni chtějí o jeho podnik připravit. A připojit lze samozřejmě ještě Brouka (2001), který se dočkal české premiéry teprve v letošním září - Cox tu s patrnou groteskní nadsázkou i potměšilostí ztělesnil čistotou posedlého majitele bistra. V obou filmech tak prokázal, že jeho rejstřík se neomezuje jen na zestárlé padouchy, že dokáže oživit i člověka sympatičtějšího, jakkoli zaplaveného všelijakými vrtochy.
