Prach a louže, Ford.28 zrez’ a splátky v prachu, žádnej sníh, žádnej řev... není jaksi od koho. Je krize.
Jenom U Parchmanů na farmě je pořádně živo. A teď tři týpci se vytrácejí zadním vchodem pryč, bez rozloučení, bez kabátů. Proč? Protože kufr a v něm 1.2 miliónu dolarů.
Jeden z chlapů se jmenuje Odysseus McGill a čirou náhodou je z tohohle nepovedeného banketu vede.

V neobvyklé podobě se objeví i sám Homér (ačkoli ve své americké podobě, čteno tedy /Houmr/ to k našim uším přichází poněkud nechtěně zakódováno).
Kromě řeckých inspirací tvoří dějovou vycpávku prvky jižanské historie (černý kytarista, který svou duši upsal ďáblu, Ku-Klux-Klan, gangsteři).
Díky originálnímu (narozdíl od Brabcovy Kytice)zpracování těchto mýtů a několika hudebním číslům je tato road-movie bratří Coenů alespoň nějak zábavná.

Charaktery figur nejsou povahově lomené. Proto postavy neprocházejí žádnou změnou, žádným vývojem. Nemusí nijak obhajovat své jednání, protože vše plyne v lehce rozverné náladě jižanského léta. Ani Odysseus sám není za celou délku filmu postaven před žádné dilema.
Vyprávění, silná stránka anglosaské kultury, není dramaticky propnutá (souvisí s výše uvedeným).
Ostré dějové zvraty, kterými se bratři Coenové proslavili, v Bratříčku, kde jsi? chybí. Veškeré hrany příběhu jsou obroušeny. Tvůrci poskytují maximálně náznak, nebo akcentovaný záběr, který ale nemá údernou sílu, protože se nemá o co opřít, nemá co reflektovat.

Kamera je přirozená, střih neruší. Výrazný podíl na kladech Bratříčku, kde jsi? má hudba. Staré mississipské blues i svižné westernové kousky film zrychlují ke snesitelné úrovni.
Zdá se, že bratři Coenové neprožívají zrovna nejlepší roky. Možná mají na své filmy příliš mnoho peněz a nemusí tak hledat neobvyklejších cest při realizování svých nápadů. Možná se nechávají příliš kontrolovat producentem. Ale nejspíš jsou jednoduše v tvůrčí krizi.

Divák se jednoduše musí smířit s tím, že tahle cesta je místy až příliš přímá a vede až příliš pustou pouští.
Naštěstí má většina aut rádio.