Základní zápletka přitom není tak špatná. Bob (Matt Damon) a Walt (Greg Kinnear) Tenorovi jsou siamská dvojčata, která se rozhodla neriskovat operaci a trávit život bok po boku (heh, slovní hříčka). Zatímco Bob se narodil uťápnutý, Walt je víc do světa: balí roštěnky a dokonce sem tam vystupuje na divadle. Právě herecké ambice ho nakonec dovedou k tomu, že ukecá Boba a vyrazí zkusit štěstí do Hollywoodu. Voila!
Mohlo to být super, kdyby: 1. Městečko Martha's Vineyard, kde bratři od narození žili, nebylo tak ospaloučce miloučké a jeho obyvatelé měli na práci i něco lepšího než dokazovat, jací jsou s Bobem a Waltem děsní kámoši a jak by mohli sousedskou idylkou klidně vytápět místní kulturák. 2. Bob a Walt netvořili tak primitivně modelovou dvojici jako z toho nejprůměrnějšího buddy movie. 3. Většina děje nesestávala z romantických peripetií a zoufale neinvenčního subplotu s televizním seriálem a jeho rozmazlenou hvězdou (Cher: aspoň že tu mrchu hraje docela slušně, když už zase jednou zkouší resuscitovat kariéru). 4. Imrvére v pozadí neduněly nějaké hity: Pixies jsou fajn, ale není vlezlé pořád děj něčím "ilustrovat" metodou milostné sblížení = Wild Horses? Je. 5. To celé nebylo tak ach můj Bože doslovné, jako když Bobova milá pronáší nezbytné "mám tě ráda takového jaký jsi" nebo když Farrellyové věnují snad pět minut sestřihu etud na téma "bratři po oddělení nevědí co si se sebou počít". 6. Se to obešlo bez berličky "o rok později", jejíž funkce je jako obvykle jenom ukázat, že všichni budou happy dokud neumřou a možná ještě chvíli potom. 7.-29. Atd.
Do tohohle dortového korpusu se sice režisérsko-scenáristické dvojici bratří Farrellyů nadrobila slušná hromádka drobků jejich tradičního humoru (to jest někde mezi absurditou a slabomyslností), ale nasládlá chuť těsta bratrské lásky a proklamativního životního optimismu by přebila i pronikavější či rafinovanější koření. Skvěle napsaný i zahraný herecký agent ze staré školy? Neméně zábavný vrátný, který přitom dostane ještě míň prostoru? Bizarní fixace na Meryl Streep (mimochodem asi nejperverznější vtip filmu, proti němuž bezzubé fórky o masturbaci nemají šanci)? Plno chytrých narážek na Hollywood a několik dobře schovaných cameí? K čemu všechny tyhle momenty jsou, když vypadají jako z jiného filmu? Není to nejlepší asociace, ale při Bratrech jak se patří jsem musel myslet na animovanou Dobu ledovou, jejíž vtipy by mě v jiném kontextu nejspíš rozesmály, ale v tomhle byly odsouzené k truchlivému osudu nevybuchlé munice.A tak kdykoliv film o momenty pominuvší Farrellyovic slávy zavadí, je to jako projít kolem okna do úplně jiného a daleko zábavnějšího filmu. Jenomže vy jste spolu s režiséry zavření za sklem, a co hůř, je vám to všem líto úplně stejně. Například když deprimovaný Walt luští křížovku, ptá se své překrásné roštěnky April (Eva Mendes, taky jí tu mohlo být víc) na "nejlepšího přítele člověka na tři", půl obrazu zabírá obrovský chundelatý pes a ona mu odpoví "prs": stesk místo smíchu. Jako poslední zamávání z odjíždějícího autobusu, když končí prázdniny a s nimi i čas krvavých kolen, podpálených stodol a her na doktora, zatímco za rohem už čeká škola a slušné chování. Zamávejte Farrellyům, kteří z pankáčů definitivně dorostli do uvědomělých občanů.
