Do kin se dostává velice úspěšné pokračování snímku Agent bez minulosti, který byl již druhou adaptací knihy Roberta Ludluma. Ten napsal hned několik knih o „dobrodružstvích“ tajného agenta trpícího ztrátou paměti. Dva roky starý film si získal slušnou pozornost publika, a Matt Damon díky němu dostal možnost vyzkoušet si špionážní žánr a roli akčního hrdiny (byť ne zcela typického), ke které se nyní v pokračování s názvem Bournův mýtus opět vrací. Režiséra Douga Limana vystřídal na režisérské židli Paul Greengras, jenž má na kontě kromě několika britských televizních snímků také vysoce ceněný film Krvavá neděle, který je rekonstrukcí skutečných událostí z roku 1972. Ten se vyznačoval především syrovostí, která diváka vtáhla do příběhu a něco z těchto svých schopností přenesl režisér také do Bournea.
V prvním dílu se podařilo Jasonovi Bourneovi utéct před svou minulostí spolu s Marií, která mu v těžké chvíli pomohla a tím se zapletla do nebezpečné špionážní hry. Nyní oba žijí v poklidu daleko od všech tajných agentů i operací, avšak problémy na sebe dlouho nenechají čekat. Bourne je jakýmsi ruským agentem nalezen a rázem mu jde opět o život. Musí znovu oprášit své zkušenosti a instinkty zabijáka, aby si zachránil kůži a odhalil nečisté praktiky mezi vládními tajnými složkami. Situaci mu však stále komplikuje ztráta paměti.
U filmu jako je Bourneův mýtus platí, že čím méně ví divák o ději, tím lépe si dokáže celý film užít, zde to platí dvojnásob, protože k prvnímu nečekanému konfliktu dochází už po pár minutách snímku. Film má daleko do klasické akční jízdy, ostatně už jednička ukázala, že lze natočit svižný špionážní thriller bez velkých dechberoucích akčních scén a přitom si udržet slušné tempo. „Dvojka“ není v tomto směru zas tak odlišná, i když tentokrát je tu o něco více honiček či přestřelek a nechybí ani pár vzájemných soubojů muže proti muži, ale přesto je zavádějící mluvit o filmu jako o akčním snímku. Jak bylo zmíněno výše, režisérovi se podařilo navodit pocit syrovosti, čímž se film od jedničky trochu odlišuje. Sledujeme veškeré jednání hlavního hrdiny, od kterého je divák nucen si držet odstup. Nelze mu bezmezně fandit a to je důvod proč působí snímek trochu odtažitě. Před našimi zraky se odvíjí velká špionážní hra, a je potřeba být po celých 100 minut ve střehu, abychom se ve spletitém příběhu neztratili.
Greegrasovi se rozhodně nedá upřít umění navodit výtečnou atmosféru, stále však převládá pocit, že celá dvojka je lehce nastavovanou kaší k jedničce a nemá nějakou výraznější dějovou linii. Například Bourneova ztráta paměti pouze přetrvává, on o ní ví, a v příběhu nehraje tak výraznou roli, jak tomu bylo v jedničce, kdy postupně odhaloval svou totožnost a své schopnosti. Dvojka jde svou vlastní cestou a nesnaží se napodobovat první film a to ani v akčních scénách. Ty mi bohužel tentokrát přišly o něco horší, především mi vadila jejich nepřehlednost a stereotyp, a to hlavně v případě automobilových honiček. Na druhou stranu, k tomuto typu filmu se nevýrazné akční sekvence celkem hodí. Naštěstí, co nezvládne režisér (s často roztřesenou kamerou v ruce), dohání spolehlivě výtečná hudba Johna Powella.
Bourneův mýtus se setkal s velkým komerčním úspěchem a většina diváků si jej nemůže vynachválit. Mně už první díl přišel jen jako lehce nadprůměrný špionážní thriller a dvojka na tom není o nic lépe. Mattu Damonovi role celkem sedne, podobně je na tom i Joan Allenová v roli šéfky tajné služby či jako vždy spolehlivý Brian Cox, ovšem žádného strhujícího výkonu se zde nedočkáme. Českého diváka zaujme v malé roli ruského bosse Karel Roden, kterému tento typ záporáků absolutně sedí a je škoda, že nedostal více prostoru.
Bourneův mýtus je špionážní thriller, který potěší hlavně příznivce netradičních podívaných, čekat od něj strhující akci, či geniálně promyšlený příběh, je zbytečné, výtečná atmosféra z něj však dělá nadprůměrný hollywoodský produkt.
