Bohumil Hrabal se narodil 28.3.1914 v Brně a zemřel 3.2.1997 po pádu z okna v pátém patře pražské nemocnice na Bulovce, kde se léčil. Téměř celé dětství prožil v prostředí pivovaru, které zobrazil ve své vzpomínkové próze Postřižiny. Vystudoval Právnickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze zároveň však navštěvoval přednášky z dějin literatury, umění a filosofie, a tak kariéru právníka nikdy nenastoupil. Hrabal vždy projevoval intenzivní zájem o dění kolem sebe a pestré lidské osudy, s nimiž se setkával.

V průběhu války pracoval jako železniční dělník a výpravčí. To se, stejně jako všechna jeho pozdější zaměstnání, odrazilo v jeho literární tvorbě. Za svého života vystřídal řadu profesí. Byl například pojišťovacím agentem, obchodním cestujícím a brigádníkem v kladenských ocelárnách. Po těžkém úrazu nastoupil ve Sběrných surovinách jako balič starého papíru a ještě později pracoval jako kulisák v pražském Divadle S. K. Neumanna (dnes Divadlo pod Palmovkou). Spisovatelem z povolání se stal teprve v roce 1963 a byl jím až do své smrti.

V období normalizace nesměl nejprve několik let oficiálně publikovat a psal jen do samizdatových a exilových periodik. Posléze mu bylo umožněno publikovat alespoň částečně, avšak pouze pod dohledem cenzury. Většina Hrabalových knih zpracovává jeho bohaté životní zkušenosti a osudy lidí jemu blízkých i lidí cizích, které tak rád potkával. Látku pro ně čerpal převážně v prostředí svých oblíbených výčepů, hospod, hospůdek a restaurací. Jeho tvorba je specifická nejen svým obsahem, ale také formou a je dobře známa i v zahraničí.

To, o čem a hlavně jak psal, dobře ilustruje i zrod románu Obsluhoval jsem anglického krále (1980). Sám autor během jedné besedy v roce 1989 vylíčil, jak se v městečku Sadská setkal s člověkem, na základě jehož vyprávění kniha vznikla. Zašel si prý tenkrát na pivo do jednoho místního hotýlku a dal se do řeči s tamním vedoucím, který kdysi začínal jako pikolík, prodávající párky na nádraží.

Ten rozhovor byl jakýsi spouštěcí impuls, a tak Hrabal druhý den po příjezdu domů sednul k psacímu stroji, nasadil do něj roli papíru a začal psát. Jak se děj rozvíjel, přicházely další asociace a během osmnácti dní nepřetržité práce vznikla životní anabáze malého číšníka v době před druhou světovou válkou, za války a po ní. Dějová linka příběhu je spletena z množství rozličných situací, scén, historek a anekdot a zároveň reflektuje zhruba třicetileté období českých dějin. Pak už prý jen stačilo vzít nůžky, popsaný papír rozstříhat na jednotlivé listy, ty sestavit a kniha byla prakticky hotova.

A právě Hrabalovu knihu Obsluhoval jsem anglického krále, která je přímo nabita spoustou příběhů, z nichž každý sám o sobě by vydal na celovečerní film, převedl do podoby scénáře Jiří Menzel. Nový český film Obsluhoval jsem anglického krále se začal natáčet 9. března a premiéru by měl mít ještě letos v prosinci.