Jak začít portrét nejvýznamnějšího světového folkového hudebníka, který se postaral o elektrifikaci folku, v šedesátých letech svým jménem nesmazatelně poznamenal rock (snad ještě víc než Elvis Presley) a dodnes své posluchače pravidelně uchvacuje svoji vitální tvorbou a koncerty? Rozhodně ne formulkou „narodil se“, protože to Bob Dylan úspěšně tají několik desítek let. Když pronikl mezi newyorskou uměleckou frontu z Greenwich Village, kde se v devatenácti letech zabydlel za výrazné pomoci Woodyho Guthrieho (otce protestního písničkářského hnutí), šířil o sobě všemožné mystifikace. Njčastěji tu, že pochází z chudé farmářské rodiny z Oklahomy a už od svých osmi let se potuluje po celé Americe.
Pravda je samozřejmě jiná. Dylan se narodil jako Robert Zimmerman v Minnesotě (pravděpodobně někdy v roce 1941 nebo 1942, prý úplně nejpřesnější je datum 24. května 1941, ale takových je už celý seznam). Vyrůstal se svými rodiči v malém pohraničním městě. Ve čtrnácti letech si zamiloval legendárního Hanka Williamse, začal hrát na kytaru a s kamarády ze školy založil rock´n´rollovou kapelu. V roce 1959 odmaturoval, odjel do Minneapolisu a nastoupil na tamní výtvarnou univerzitu, kde začal vystupovat s harmonikou a španělkou, zpíval klasické folkové věci a různé protestsongy. Tehdy taky došlo ke změně jména – z Roberta Zimmermana se stal Bob Dylan (podle jména jeho oblíbeného básníka Dylana Thomase).
V devatenácti Dylan přerušil studia a vydal se do New Yorku, aby se zde setkal s již zmíněným Guthriem. Toho Dylanův zájmem o jeho protestní písničkářství potěšil a zároveň ho zaujala tvorba mladého Dylana – začal ho výrazně podporovat v hraní. Brzy se o Dylanovi začalo psát v New York Times a Village Voice. Přichází John Hammond z gramofirmy Columbia s nabídkou na smlouvu. V roce 1962 vychází první LP deska Bob Dylan, která obsahuje řadu folkových tradicionálů, a také dvě Dylanovy autorské písně – „Song For Woody“ a „Talkin´ New York“.
Poté Dylana zaujalo protestní hnutí mladé americké generace, pod jeho vlivem vydal legendární desku Freewheelin´ Bob Dylan. Protestsong „Blowin´ In The Wind“ se na dlouhou dobu stal neoficiální hymnou protestního hnutí, jedním ze symbolů vlny nesouhlasu s nadcházející válkou ve Vietnamu. Krátce po sobě vydává Dylan řadu dalších folkových nahrávek – Times They Are A-Changin, A Hard Rain´s A-Gonna Fall nebo Master of War. Kvůli nesmírnému tlaku ze strany veřejnosti se nakonec Dylan stáhl do soukromí. Inspirací k nové desce se pro něho stali autoři a interpreti nové britské vlny a – experimenty s LSD. Když album Another Side of Bob Dylan vyšlo, dostalo se mu nečekaně kritického ohlasu. Zástupy Dylanových fanoušků nebyli schopni přijmout jeho elektrifikovanou formu a při živých koncert ho několikrát za sebou vypískali. A to ještě netušili, že Dylan právě započal jednu velkou hudební revoluci, ze které čerpala celá řada hudebníků včetně Neila Younga (ten se ale v řadě svých nahrávek pohyboval v ještě v experimentálnějších formách).
Následujícím albem Bringing It All Back Home se Dylan od protestních textů přesunul ke složité poezii, ve které posluchači museli číst mezi řádky, aby nalezli pointu často osobních Dylanových textů. Těm se největšího prostoru dostalo na desce Blonde on Blonde, která bývá často označována za nejlepší rockovou desku všech dob, ale i za desku s nejlepšími texty. Legendou se stala závěrečná dvanáctiminutová „Sad-Eyed Lady of The Lowlands“ s dodnes nerozluštěným textem, stejně jako klasické songy jako „I Want You“, „Just Like A Women“ nebo „Fourth Time Around“.
Řada fám se kolem Dylana vyrojila v roce 1966, kdy měl nepříjemnou motocyklovou nehodu. Mluvilo se o tom, že je mrtvý, že se zbláznil, že propadl drogám. Ve skutečnosti se Dylan dostával z toho nejhoršího ve svém domě na Woodstocku. Psal nové songy, položil základ albu Basement Tapes (které vyšlo ale až o devět let později). Na veřejnosti se objevil znovu až v roce 1968 – na památečním koncertu pro Woodyho Guthrieho, který v roce 1967 zemřel. Vychšla mu deska John Wesley Harding, která překvapila akustickou jednoduchostí, pohozenou až do country. Zatímco řada tehdejších umělců se chytala Dylanem nastoleného elektrifikovaného trendu a vlny LSD muzikanství (Jefferson Airplane, Velvet Undeground, Beatles, Jimmy Hendrix, Pink Floyd...), Dylan natočil desku která byla návratem k jeho folkovým počátkům.
S příchodem 70. let se Dylan dostal do silného tvůrčího úpadku, který se s ním bohužel táhl po téměř devatenáct let. Počátkem jsou nepříliš povedená alba Selportrait a New Morning (kritici a posluchači je strhali) a totálním finišem je Planet Waves a Empire Burlesque, kde nepomohla ani přítomnost geniálního kytaristy Marka Knoflera z Dire Straits v roli producenta. Dylan se posléze přiklonil ke křesťanství a natočil několik gospelových desek, z čehož byla řada jeho posluchačů v šoku. V tomto úpadkovém období, které skončilo až v roce 1989, kdy vzniklo další z řad genálních alb Oh Mercy, přesto najdeme dva hubební klenoty. Prvním je spolupráce na soundtracku k filmu Pat Garrett a Billy Kid (v němž si sám Dylan zahrál jednu z vedlejších úloh) a vznik legendární písně „Knockin´On Heaven´s Door“ (dodnes se jí dostalo řady cover songů, od Erica Claptona až po Avril Lavigne, která videoklip k písni příznačně postavila jako protestsongovou reakci na válku v Iráku). Tím druhým je album Blood on The Tracks, které Dylan složil v nepříznivé době, kdy se mu rozpadalo manželství – to infikovalo hořké a bolestivé texty na této desce.
Po zmíněném roce 1989 a albu Oh Mercy je Dylan k nezastavení – vydává jednu výtečnou desku za druhou, a to se dá o jeho tvorbě říci dodnes. Návratem zpět jsou alba Good As I Been To You a World Gone Wrong, kde sám jako spokojený solitér kouzlí na španělku a harmoniku. Druhé zmíněné album získalo cenu Grammy za nejlepší současné folkové album. Za další vítězství se dá jistě považovat i album Time Out Of Mind, které získalo cenu Grammy za nejlepší album vůbec. Při ohromném světovém turné k tomuto albu se Dylan třikrát objevil v Praze a cestu sem si zopakoval v říjnu roku 2003.
Mezitím se Dylanovi podařilo získat Oscara za nejlepší píseň „Things Have Changed“ z filmu Skvělí chlapi, kde si po dlouhé době zopakoval přímou spolupráci s filmaři. V roce 2003 napsal ke snímku Masked & Anonymous (Inkognito) scénář a postaral se o kompilaci písní do tohoto filmu a na soundtrack. Pro ten složil i několik nových skladeb. Ve filmu dokonce vystupuje v hlavní roli fiktivního zpěváka protestsongů. Chystá také novou desku, která snad nenaruší Dylanovu již čtrnáct let dlouhou vítěznou etapu.
