Kolikrát musíte zničit Zemi, než vás to přestane bavit? Roland Emmerich je na likvidaci naší planety specialista. Ve Dni nezávislosti napadli lidstvo mimozemšťané, v Den poté a 2012 se zase utrhla ze řetězu příroda a ani ve svých dalších kouscích se tenhle německý režisér nebojí do toho pořádně šlápnout. Jeho Godzilla rozdupala New York na kusy a v Patriotovi pomohl Mel Gibson vypráskat Brity z Ameriky. Velkolepou akci zkrátka Emmerich umí a rád by to potvrdil i ve své novince Bitva u Midway. A docela se mu to daří, na druhou stranu nejsem si úplně jistý, jestli to stačí na nadprůměrný film.
Pokud jste dávali ve škole pozor, nejspíš tušíte, o co v Emmerichově novince půjde. Když Japonci napadli Pearl Harbor, s Amerikou to otřáslo a válka v Tichomoří se rozjela naplno. Japonci měli víc lodí, víc letadel, víc pilotů a víc zkušeností, ale Američané bojovali za to, aby se jejich nepřátelé nedostali k západnímu pobřeží USA. Takže měli zatraceně velkou motivaci.
zdroj:
tisková zpráva
Obě strany si šly dost nekompromisně po krku, pak však americká zpravodajská služba zjistila, co jejich protivníci chystají. A padlo rozhodnutí, že u atolu Midway si na ně Američané počíhají. Past byla připravená, pokud by ale sklapla na prázdno, znamenalo by to možná konec amerického námořnictva. Bitva u Midway měla v každém případě změnit průběh druhé světové války v Pacifiku. Přišel čas vyrazit do boje!
Bitva u Midway logicky směřuje k jedné jediné věci – právě k té bitvě u Midway, to asi nikoho nepřekvapí. Emmerich v ní ukazuje, že svoje řemeslo pořád ovládá na výbornou, a ačkoliv u ní budou asi fandové historicky přesných filmů trošku trpět, bylo by naivní očekávat od tohohle režiséra, že se pokusí o to, aby jeho novinka odpovídala stoprocentně realitě.
zdroj:
tisková zpráva
Emmerich sakra nechal Willa Smithe odpálit atomovku na mimozemské lodi a zničil půl světa gigantickou tsunami, takže pokud vás rozhodí to, že se letadla nechovají podle zákonů fyziky a že kvůli efektnosti trošku poupravil děj, připravte si pevné nervy. Co se ale samotné akce týče, odvádí Emmerich klasickou… řekněme emmerichovskou práci.
Souboj americké a japonské flotily a desítek letadel občas připomíná skoro až videohru, těch výbuchů, obřích požárů, padajících bomb a kulek létajících kolem křídel hrdinných pilotů bombardérů, fakt není málo. A až na výjimky to na plátně vypadá dobře. Bitva je patřičně velkolepá, hrdinská a většinu času dost strhující. Občas trošku vyruší viditelné CGI, ale nejde o nic, kvůli čemu byste si museli vyplachovat oči ředidlem. Jenže to mluvíme o finále. Před ním je ještě hodina a půl, a to už není zdaleka taková sláva.
zdroj:
tisková zpráva
Jak jsem se pokoušel víceméně chválit finálovou bitvu, tak o úvodním útoku na Pearl Harbor už s takovým nadšením mluvit nemůžu. Především proto, že zrovna v něm jsou ty trikové nedostatky vidět víc, než by bylo záhodno a v jistých momentech to, co se děje na plátně, vypadá vyloženě směšně a až odpudivě. Ale naštěstí je tu ten závěr, který v tomhle směru Bitvě u Midway napravuje reputaci. Mnohem zásadnější problém je to, co se děje mezi oběma bitvami.
Roland Emmerich přistoupil ke své novince jako ke klasickému válečnému filmu, jaké se točily v šedesátých a sedmdesátých letech. V těch nebylo výjimkou, že se po plátně proháněla dvacítka hrdinů, a i když ne všichni se dožili konce, každý měl svůj malý příběh a ten fungoval, a člověk obvykle věděl, kdo je kdo. Tady to ale fungovalo asi jen na papíře.
zdroj:
tisková zpráva
Problém Bitvy o Midway tkví v tom, že Emmerich neumí ty malé příběhy vyprávět a naprosto chaoticky přeskakuje z jednoho na druhý, takže minutu po tom, co řeší něčí ztrátu sebevědomí, přeskočí k pohřbu kamaráda, jen aby v následující scéně nechal hlavního hrdinu přemýšlet o tom, jak se stát lepším velitelem.
Průšvih je, že režisér nedává svým hrdinům prostor, aby scény prodali. Vždycky rovnou skočí k pointě, která by za jiných okolností – třeba s přidaným dialogem, který by diváka uvedl do atmosféry a do děje – mohla fungovat a vyvolala by mrazení v zádech nebo nějakou emoci. Takhle si člověk akorát odškrtává věci ze seznamu „Co všechno by mělo být v epické válečné podívané.“ Emmericha jakoby jeho hrdinové nezajímali a dává jim prostor jen proto, že se to tak nějak musí.
zdroj: Vertical Entertainment
Bitva u Midway není špatná, ale rozhodně se kvůli ní nebudou přepisovat žebříčky nejlepších žánrových filmů. Emmerich zvládá akci a finále je velkolepé, cesta k němu však nefunguje zdaleka tak dobře, jak by měla. Jestli vám to stačí, klidně do toho kina jděte. Ovšem zázrak doopravdy nečekejte.
