Beastie Boys, 50 kamer a 40 tisíc očí

20. 10. 2006 - 16:53 | Téma | red

Beastie Boys, 50 kamer a 40 tisíc očí zdroj: tisková zpráva

I got all the time that I need to kill What's the time? it's time to get ill Vzpomínám si, že jsme jednou takhle seděli s několika kamarády, je to už dávno, a dohadovali jsme se o tom, kolik že těch Beastie Boys vlastně je

I got all the time that I need to kill
What's the time? it's time to get ill

Vzpomínám si, že jsme jednou takhle seděli s několika kamarády, je to už dávno, a dohadovali jsme se o tom, kolik že těch Beastie Boys vlastně je. Někdo vcelku správně říkal, že tři, ostatní odporovali a padali různé jiné teorie od jednoho po sedmnáct. Kdyby už tenkrát dostal Adam Yauch alias MCA alias Nathaniel Hörnblowér nápad rozdat padesát kamer mezi padesát svých fanoušků nechat je natočit koncert Beastie Boys a výsledný materiál sestříhat do podoby celovečerního filmu, který by se s úspěchem distribuoval po celém světě, asi bychom se rozhodli vyřešit náš spor návštěvou kina. A museli bychom zákonitě dojít k přesvědčení, že Beastie Boys je aspoň tisíc! Jsou totiž všude, kam se jen lze podívat, chvíli tady, chvíli tam, nepostojí, neustále v pohybu, nepolapitelní, nevyzpytatelní, nabití energií až po střechu.

Myslím, že je důležité v každé recenzi filmu Beastie Boys, 50 kamer a 40 tisíc očí poměrně záhy zdůraznit, že se nejedná ani o mystický thriller, v kterém budou Beastie Boys zachraňovat svět, jak se nám divákům snaží namluvit oficiální trailer, ani o hudební dokument portrétující kapelu a její členy, nýbrž, že jde jedině a pouze o záznam koncertu této neobyčejné kapely. Proto do kina vstupujte především:

A) Fanoušci Beastie Boys – Zaznamenaný koncert Beastie Boys se odehrál 9. října 2004 v newyorské Madison Square Garden, asi nejslavnější hudební aréně v angloamerickém světě. Kapela v necelých dvou hodinách odehrála vyrovnané písňové sety, vystřídala „vyřvávačky“ s instrumentálními skladbami a k libosti fanoušků předvedla řadu svých velkých hitů (Time to get ill, Ch-Check it out, Sabotage,…). A zatímco filmový obraz mnohdy vypadá (a skoro vlastně i je) jako natočený z poslední řady na mobilní telefon, filmový zvuk je profesionálně nahraný, takže si hudbu lze vychutnat i v kině. (Jelikož je hlasitá a energická hudba Beastie Boys určitě tím hlavním tahákem filmu, doporučuji věnovat pozornost technickému vybavení kina -nebo klubu, v kterém se případní zájemci rozhodnou snímek shlédnout.)

B) Fanoušci roztančených hudebních show – Jakmile film začne, tak se po několika prvních minutách stanete (pokud přistoupíte na hru, že jste nešli do kina, ale na koncert) dobrovolným zajatcem Beastie Boys. Kapela je neustále v centru všeho dění. A její členové udělají vše pro to, abyste se s nimi nenudili. Energie mají na rozdávání, diváci si jí berou plnými hrstmi a za chvilku jim celá zaplněná hala patří. Když chtějí, aby tleskala, tak tleská, když chtějí, aby zpívala, tak zpívá a tančí vlastně pořád. Beastie Boys drží od začátku laťku svého vystoupení hodně nahoře a za pomoci hromady ručníků (a možná i něčeho jiného, co jsme neviděli) ji také udrží až do konce.

C) Příznivci neotřelých nápadů a amatérské filmařiny – Nápad zaměstnat své fanoušky jako kameramany svého promo videa údajně kapela dostala, když na diskusním foru svého webu objevila několik záznamů svých vystoupení natočených z publika na mobilní telefon, z kterých prý přímo čišela živelnost a radost z atmosféry koncertu, jež se mnohdy z řemeslně profesionálně vyrobených televizních záznamů vytrácí. Padesát návštěvníků jejich newyorkského koncertu pak dostalo digitální kamery s jednoduchým pokynem – jakmile to začne, tak natáčejte. Kameramani, kteří byli rozmístěni na různých místech haly, mohli natáčet to, co chtěli. Samozřejmě, že většina z nich se snažila natočit kapelu na pódiu, ale mnozí další natáčeli publikum ve svém okolí, sami sebe a nebo dokonce i vlastní cestu na záchod a zpět, včetně konání potřeby. Mozaice z různých úhlů a formátů záběrů amatérů (doplněných ještě jedním profesionálním štábem) se nakonec do jisté míry opravdu daří přenést do kinosálu nadšení publika z Madison Square Garden. Díky tomuto principiálnímu stylotvornému prvku a následnému chytrému a hravému sestřihu vymezuje se film proti většině podobných záznamů, které známe z obrazovek televize. Není totiž tolik bezpohlavně uhlazený, jako většina záznamů koncertů velkých jmen pop-music, ani tolik kostrbatý jako produkty levnějších produkcí.

D) Nadšenci do digitální postprodukce – Zatímco samotné natáčení bylo hotové během několik hodin, střih a další úpravy konečného filmového tvaru si vyžádaly rok a půl. Přijít do střižny s více jak padesáti hodinami hrubého materiálu bohatě stačí na to, aby se i otrlému střihači rozklepala kolena. Dlouhé stříhání nakonec přineslo ovoce, protože výsledná skladba působí velmi živě, a ačkoliv se tomu nelze v takhle dlouhém formátu úplně vyhnout, poměrně málo se opakují používané nápady a postupy. Velkou roli na výsledném vizuálním stylu mají různé následné úpravy původně velmi zrnitého a často neostrého obrazu. Beastie Boys na plátně tak co chvíli střídají černobílou za barvy, pozitiv na negativ, světlo za tmu, pohyb se zrychluje, zpomaluje, opakuje, či úplně zastaví po osvědčeném vzoru Matrixu. Řetězením dalších a dalších vizuálních nápadů se autoři snaží zredukovat případnou nudu ze sledování vlastně stále téhož (což by se jim dle mého názoru podařilo ještě lépe, kdyby film neměl 90 minut ale jen hodinu) a také případnou frustraci z toho, že jsme tam s nimi nemohli být.

Pokud patříte do některé z výše uvedených skupin, myslím, že se v klidu můžete na Beastie Boys, 50 kamer a 40 tisíc očí vypravit. Ostatním bude film asi více méně jedno a rozhodně jej nelze doporučit milovníkům opery, těhotným matkám a epileptikům.

P. S. – Poznámka pod čarou, pro ty, co si myslí, že BB stále ještě znamená Bridget Bardot.

Beastie Boys založili Adam Yauch – MCA a Michael Diamond – Mike D v roce 1981 původně jako punkovou kapelu. Záhy se přidal třetí kmenový člen Adam Horowitz – Ad-Rock a kapela začala směřovat k rapu a hip-hopu. Jejich průlomové album Licence to Ill vyšlo v roce 1986. Do dnešních dnů natočila kapela 6 dlouhohrajících alb (Licence to Ill, Paul´s Boutique, Check your Head, Ill Communication, Hello Nasty a To The 5 Boroughs) a vypracovala se na nejslavnější bělošské hip-hopové uskupení a druhé nejvíce vydělávající vůbec. Mike D je obchodní hlavou skupiny, hlásí se k židovství a většinou hraje na bicí. K židovství se také hlásí kytarista Ad-Rock (který, vzhledem k tomu, že je epileptik, film možná vůbec neviděl), na rozdíl od basáka MCA, který konvertoval k buddhismu, díky čemuž vystupují Beastie Boys poměrně často na akcích zaměřených na propagaci osvobození Tibetu. Rapují všichni a „scratchuje“ jim k tomu Mix Master Mike.

NEJNOVĚJŠÍ ČLÁNKY

Armáda mrtvých: Bautistovi stojí v cestě ke 200 milionům dolarů horda zombíků

Armáda mrtvých: Bautistovi stojí v cestě ke 200 milionům dolarů horda zombíků

14. 4. 2021 | Trailery | Adam Homola

Las Vegas je plné peněz i zombíků a Dave Bautista se s tím pokusí něco udělat.
Jednu ze záporných postav si v novém Shazam zahraje Lucy Liu

Jednu ze záporných postav si v novém Shazam zahraje Lucy Liu

13. 4. 2021 | Novinky | Adam Homola

Do připravovaného pokračování komiksárny Shazam! se přidává Lucy Liu.
Indiana Jones 5 přidává Phoebe Waller-Bridge

Indiana Jones 5 přidává Phoebe Waller-Bridge

12. 4. 2021 | Novinky | Adam Homola

Po celé řadě odkladů a komplikací se nový Indiana Jones začne natáčet v červenci, tentokrát už snad doopravdy.
Amy Adams trpí v novém thrilleru Žena v okně na agorafobii

Amy Adams trpí v novém thrilleru Žena v okně na agorafobii

9. 4. 2021 | Trailery | Adam Homola

Nový thriller Netflixu Žena v okně s Amy Adams v hlavní roli se blíží a novým trailerem připomíná brzké vydání.