V Cannes se odjakživa skandál cení víc, než ponožky od Versaceho. V paměti zůstává pískot a bučení při znásilňování Monicy Bellucci ve Zvráceném (Irreversible) Gaspara Noého v roce 2002. O rok později zase publikum vydrželo na The Brown Bunny Vincenta Galla jenom kvůli příslibu scény šokézního orálního sexu mezi Vincentem a Chlöe Sevignyovou. Loni se stal objektem zájmu Winterbottomův sexuálně maximálně otevřený 9 Songs. A letos? Batalla en el cielo (Battle in Heaven) mexického režiséra Carlose Reygadase.

O filmu se zatím mluví především kvůli úvodní explicitní scéně (orální sex a navíc žádní pěkní herci, ale obtloustlý řidič ve středních letech Marcos a Ana, mladá dcera jeho šéfa). Carlos Reygadas: „Osobně se radši podívám, jak se otevřeně, smyslně a realisticky miluje Marcos se svou ženou, než abych si představoval Toma Cruise, nebo nějakou jinou hvězdu. Mě nejde o to diváky vzrušit, nebo šokovat. V téhle scéně se například těla mísí se světlem a odrážejí křehkost postav. Na druhé straně myslím, že je absurdní dívat se na pár, který se miluje pod pečlivě naaranžovanými dekami, aby nebylo vidět bradavky nebo genitálie. Radši natočím sex tak, jak je ve skutečnosti.“

Ana: „Co se děje Marcosi? Pověz mi to!
Marcos: „Jde o to… že jsme s ženou unesli kluka… a on ráno umřel. Byla to nehoda.“
Ana: „Proč mi to říkáš Marcosi?“
Marcos: „Ptala ses mě.“
Ana: „Takové věci bys neměl říkat…“
Batalla en el cielo, čili Bitva v nebi, se odehrává v „nejprůzračnějším kraji“, jak mexický spisovatel Carlos Fuentes přezdíval Mexico City. Dnešní Mexico City ale už nejprůzračnější nebude: Řidič Marcos (Marcos Hernández) a jeho žena (Bertha Ruiz) unesou kvůli výkupnému dítě.

Carlos Reygadas: „Marcos není chudák. Má dům a rodinu. Nemusí nikoho unášet, aby přežil, ale tímhle způsobem přijde snadno k penězům, aby si mohl koupit třeba auto z bazaru. Za oběť si vybere známého, protože je to mnohem jednodušší, než unést někoho bohatého, kdo má okolo sebe fůru bodyguardů.“ Jak zmíněno výše, dítě tragicky zemře. Do příběhu manželského páru potom vstupuje Ana (Anapola Mushkadiz). Ana je dcerou generála, jehož Marcos vozí. Ana se pro radost prostituuje. Začne si s Marcosem a on se jí svěří se zpackaným únosem a později se objeví v davu uctívačů Panny Marie Guadelupské, matky všech Mexičanů.

Carlos Reygadas: „Na první pohled se charaktery v Batalla en el cielo můžou zdát nemorální. Marcosova žena je únoskyně, Ana si vydělává v bordelu. Ale oni nejsou „ztracené duše“, protože v jejich očích se chovají normálně. I Marcos věří, že je normální, ale povahou je jiný a to ho mučí. On sám racionálně vinu necítí, ale v jádru se to proti němu obrací. Je to jeho tělo, kdo bojuje proti jeho zločinu.“

Pro Reynadase, jehož debut Japón se objevil v Rotterdamu a Cannes 2002, je typický bohatě výtvarný styl, kterému je podřízen i samotný příběh.
Carlos Reygadas: „U Batalla en el cielo jsem se oprostil od všech vlivů. Ale přesto jsem při natáčení myslel na Rosselliniho a to, jak udělal Řím, otevřené město (Roma, città aperta). Z poválečné reality vytvořil fiktivní příběh. V obraze jsem myslel na figury a barvy u Tiziana a Tintorettiho.“
Obdobně si režisér počíná i ve zvuku – ve scéně u zapomenuté benzínky neváhá do publika pustit Bacha.

Marcos Hernández i Anapola Mushkadiz jsou neherci. Reygadas s nimi ale spolupracuje radši, než s profesionály: „Herci nečetli scénář předem a neznali myšlenky svých charakterů. Hledal jsem co nejpřirozenější herectví, nebo spíš absenci herectví, abych byl přesnější.“

Premiéra ve Francii: 15.05.2005.
Česká premiéra: zatím se nechystá.