Alejandro G. Iñárritu, šestačtyřicetiletý Mexičan, má za sebou dva celovečerní film: Amores perros a 21 gramů. Během festivalu v Cannes v roce 2006 představil film třetí: Babel. Trilogie o lidském utrpení a nehostinnosti dnešního světa je tímto dílem dovršena. Film Babel režisér věnoval svým dětem, které jsou pro něj – jak píše na konci filmu – světlem ve světě, kde panuje tma. Film je také světlem, ale ne světlem radostným ani osvobozujícím. Iñárritu osvětluje místa, která obvykle zůstávají zahalena tmou nevědomosti a jejich náhlé odkrytí bolí. Pojítkem čtyř zachycených příběhů je – kromě spíše banálního propojení prostřednictvím hlavních postav – především prožívané utrpení. Na festivalu v Cannes byla filmu Babel kromě ceny za režii udělena též cena Ekumenické poroty.
Osvědčená spolupráce se scenáristou Guillermem Arriagou opět přinesla své plody. I Babel se skládá z několik příběhů, které se v určitém bodě setkávají. V daleké marocké poušti dává otec svým dvěma synům pušku, aby mohli zastřelit dravou zvěř ohrožující stádo koz. Na jihozápadě Spojených států amerických se mexická chůva stará o dvě malé děti a těší se na svatbu svého syna. Americký manželský pár ( tentokrát v dobrém slova smyslu „nehvězdní“ Brad Pitt a Cate Blanchettová) se snaží obnovit svůj umírající vztah na exotické dovolené. Neslyšící tokijská studentka se snaží získat svého prvního milence a zároveň se vyrovnává se smrtí matky. Babel nabízí pohled do několika rozdílných kultur a ukazuje, že jejich soužití nemusí být vždy bezproblémové.
Utrpení ve filmu Babel není nikdy dobrovolné, nicméně míra zavinění (a také následného potrestání) je v jednotlivých případech rozdílná. Iňarritu a jeho scénárista Arriaga jsou tentokrát milosrdnější než v předchozích dvou dílech trilogie a své postavy nenutí vypít hořký pohár až do krutého konce. Babel přesto vyvolává strach a napětí, kterého se divák nezbaví ještě dlouho po závěrečných titulcích.
Iñárritu vedle stejné filmové struktury zachoval i svůj tvůrčí tým. Kameraman Rodrigo Prieto (Amores perros, 21 gramů, Zkrocená hora) opět ohledává tváře jednotlivých postav s neúprosnou drsností, ale zároveň nabízí i nádherné panoramatické pohledy na velkoměsta i téměř nedotčenou přírodu. Fotografická přitažlivost jeho stylu s charakteristicky potlačenou barevnou tonalitou je neodmyslitelnou součástí Iňárritových filmů, stejně jako podmanivá hudba Gustava Santaolalla (Motocyklové deníky, Zkrocená hora). Ta se nikdy nepřehoupne přes hranici kýče. Přestože zůstává tradičně návodná, nemůžeme jejího autora nařknout ze zbytečné doslovnosti.
Herecké obsazení nabízí kromě utrápeného Brada Pitta a zmučené Cate Blanchettové i Gaela G. Bernala. Všichni jsou výjimeční. Kromě hvězd můžeme ve filmu obdivovat i plejádu herců, jejichž jména zůstávají většinou neznámá. O kvalitách celého hereckého kolektivu svědčí i jeho nominace na Gotham Awards, ceny, jež získávají díla nezávislých produkcí.
Během posledního desetiletí se s paralelními filmovými příběhy téměř roztrhl pytel a snad není filmového festivalu, kde by se mozaikovitě vystavěný příběh neprezentoval v soutěži (kromě Iňárritových filmů za všechny připomeňme Magnolii či Crash). Více či méně úspěšné skládačky jsou vždy přitažlivé alespoň z jednoho hlediska: od samého počátku v nich lze pátrat po souvislosti zdánlivě nesouvisejících linií příběhu. Iňárritu však ve svých podobně strukturovaných vyprávěních nabízí navíc zamyšlení nad dnešní společností, kde již dávno přestaly existovat jakékoli hranice a kde si nikdy nemůžeme být jisti, kde bychom měli hledat kořeny událostí.
Film Babel připomíná slavný fenomén mávnutí motýlích křídel, které způsobí na úplně jiném místě a třeba mnohem později vše ničící hurikán. Meditaci nad zdroji fyzických i duševních bolestí a nad skutečnostmi, které mohou tyto stavy provázet, odhalovat a zdůrazňovat, dokáže Iňáritu vystavět způsobem natolik výjimečným, že ani jeho třetí variace na podobné téma nenudí. Naopak.
