Vztahy mezi nimi (mezi všemi navzájem) nejsou nijak růžové, takže když se Hana, potýkající se s každodenní nudou, náhodou seznámí se správcem loděnice a amatérským otužilcem Broňou (Pavel Nový), nalezne zalíbení nejen v něm, ale i v celé střelené otužilecké partě - což vede k ještě větším konfliktům s Hančinými potomky.

Nejnovější film Bohdana Slámy (Štěstí, Venkovský učitel, Čtyři slunce) je opět o lidech, kteří na tom "nejsou úplně nejlíp", ale dalo by se říct, že tentokrát jsou na tom lépe, než je v jeho filmech zvykem. Žádná z postav není vyloženě psychopat / idiot a žádná nemá významné problémy finančního ani jiného rázu (aspoň ne takové, jaké by nebylo možno vyřešit). Jejich nespokojenost / nasranost / smutek vycházejí především z toho, že i když mají jakž-takž stabilní život, NĚCO jim v něm chybí. I když jim nemusí docházet, co vlastně.

zdroj: Falcon

I když má Sláma opět k dispozici skvělé herce a i když pořád umí natočit působivou scénu o mezilidské komunikaci (nebo její absenci), působí jeho poslední film místy bezradně, jako víceméně náhodná směs scének a podzápletek, ze kterých by mohlo být několik super filmů (nebo dlouhý seriál).

Broňa, Hana, její synové, jejich manželky a její vnouček - ti všichni (tedy s výjimkou dvou nevýrazných, statických vnuček) spolu navzájem mají různé potenciální konflikty, ze kterých se dalo hrozně moc vytěžit. Okolo prostředka filmu dojde ke společné večeři (kde je Broňa poprvé představen zbytku rodiny) a já jsem se domníval, že zbytek filmu budeme sledovat jiskření u stolu a v ostatních místnostech domu. To se nestane, psychoteror skončí a "děj" pokračuje jinde a jinak, což je škoda, protože na "děj" se Sláma (scenárista) příliš nesoustředil.

Celá velká podzápletka s Broňovými kamarády otužilci například zůstane nevyužita a ti lidé jsou jen jakousi anonymní masou, symbolizující obecné "dobro". V kontrastu s iPhonem a iPadem, které symbolizují obecné zlo pomocí iritujících videoherních zvukových efektů. Ne že by tohle všechno nefungovalo, ale funguje to jaksi "cestou nejmenšího odporu", na nejzákladnější divácké úrovni, podobně jako slepice s depresí, kterou s sebou Broňa nosí a která je hlavním hybatelem humoru. Všechno to funguje, ale čekal jsem podstatně víc.

Přitom Bába z ledu rozhodně není "rodinným filmem" (a už vůbec ne rodinnou komedií). Záběry jsou většinou šedé a pochmurné (záměrně), původní hudba myslím chybí zcela, a místy se dočkám scén, které jsou zinscenovány a sehrány vyloženě labužnicky, a potěší nejnáročnějšího diváka!

Jen citelně chybí nějaký hlavní oblouk, kterým by postavy prošly a který by nám o nich řekl něco víc, než "Oni jsou divní a nešťastní, jenom místy občas ne, ale pak zase většinou ano, ale už ne tolik, ale proč vlastně - protože takový nemastný neslaný je i skutečný život?"

Hodnocení: 60%