Entrée hlavní figury filmu- Lestera Burnhama- je naprosto v intencích výše řečeného. Sledujeme dlouhý nájezd na uniformí rodinný dům v ranním oparu. Rodinný dům v uniformní příměstské zástavbě jednoho zcela normálně uniformího města. Do uší vám proudí lehce znuděný vnitřní komentář: „Jmenuju se Lester Burnham. Je mi čtyřicet dva. Ani ne za rok budu mrtvý."
Kamera zvědavě vlétá do domu. Do koupelny, kde se Lester právě sprchuje. A komentář pokračuje: „Vlastně jsem mrtvý už teď. Koukněte na mě. Honím si ho ve sprše. Nejlepší moment dne. Odteď to pude už jenom z kopce."
Obraz pokračuje popisem ranních činností celé rodiny- manželka Carolyn je nepříliš úspěšná realitní agentka, dcera Jane oba rodiče hluboce nenávidí, pohrdání otcem však scénárista Allan Ball (vědom si, kdo že to je hlavním hrdinou) vybarvuje velice palčivěji už v úplně první scéně filmu. Jane je filmována svým přítelem Rickym a stěžuje si, že nechce za otce chlapíka, který si postříká kalhoty vždycky, když ona přivede ze školy kamarádku. Téměř soucitně dodá, že by ho té bídy měl někdo zbavit. Ricky se bezodkladně nabídne: „Chceš abych ho zabil?" Jane zakývá hlavou...

Ranní obraz lidské tragédie je završen, když se Lesterovi cestou k autu, kde už na něj zbytek rodiny netrpělivě čeká, rozevře kufřík a všechno padá k zemi...
Jediným, koho má Lester po úvodních třech minutách filmu na své straně je tedy divák. Sepjetí je to však pevné. Drží palce Lesterovu bezmocnému pinožení, i když si plně uvědomuje jeho směšnost. A cítí stejné heroické povznesení, když se Lester vzepře.

Lester Burnham diváka vtahuje do posledního roku svého života, do roku, kdy se toho možná stalo víc, než za celých minulých 41 let.
Co divák ví už od titulků je, že Lesterova rodina neklape. Se svou ženou nespí, dcerka s nikým nemluví a za rodiče se otevřeně stydí. Postupně sledujeme, jak se Lester odhodlává měnit zavedený styl života. Kvůli Janeině kamarádce Angele začne posilovat, od Ricky Fittse (pozdějšího Janeina přítele) začne kupovat marihuanu. Odejde z práce. Upřímně kašle na všechny snahy své ženy stát se finančně úspěšnou, snaží se v ní spíš znovu probudit život. Pokouší se najít cestu zpět ke své dceři. Ale jeho volání není vyslyšeno. Naopak. To, že se Burnham stává svobodným, tj. nevypočitatelným, všechny okolo znervózňuje a roztáčí se tak vichřice zkázy.

Dramatický vzorec filmu je postaven na chlapovi v krizi středního věku. Lester Burnham (stejně jako „Jack" z Klubu rváčů) ví, že všechno jde jaksi nalevo. Ví, že si močí do vlastních kalhot. A stejně, jako „Jack", i Lester je odhodlán se vzepřít.

Motivací k Lesterově jednání najdeme hned několik. Tou první je Janeina přítelkyně Angela, prototyp americké krás(k)y. Vysportovaná blondýna se Lesterovi objevuje v „růžových" snech, nádherných Coenovských variacích na sexuální touhu. Touhu, jež v něm jeho frigidní manželka roznítit rozhodně nemůže. A přitom i ona kdysi bývala...kdysi.
V zaměstnání chtějí Lestera vyrazit. Pod chytrými pohrůžkami („mohl bych říct, žes mi to místo nabízel, kdybys mě mohl vykouřit") se (stejně jako „Jack") domůže odchodu středem a vysokého odstupného.
Trénuje, koupí si auto, jaké vždycky chtěl..a k tomu se do vedlejšího domu nastěhuje rodina fašoidního plukovníka Fittse. Jeho synek Ricky se baví dokumentováním všeho, co vidí, na video. Ricky také prodává drogy. A tak když se s ním Lester seznámí, naplno se vrací do dob svého mládí, tentokrát ale ví, jak si to nepokazit...

Americká krása je postavená na výborném začátku filmu, kdy jsou během pěti minut divákovi charaktery Burnhamovy rodiny skvěle načrtnuty. Americká krása je skvělým kaleidoskopem zcela normálních lidí. V průběhu snímku tvůrci odkrývají rozporuplnost všech postav, které se na plátně objeví. Všichni mají problémy, se kterými si nevědí rady- a to i Lester, jehož hlavním problémem se v konečném účtování zdá být rodina, kterou (jako jedinou „věc" předchozího života) nedokázal opustit.
Americká krása,a č třeskutě vtipná, je filmem poměrně skeptickým. Snad jedinou nadějí, jediným zábleskem, je Jane. Jane, která se s Rickym rozhodne odjet pryč. Z druhého úhlu pohledu, i Lester je vlastně na konci filmu šťastný. Smrt a útěk, poměrně příjemné všem z-ikeovaným uším, co?

Jako jedinou slabinu filmu vidím nedostatečný celkový dramatický oblouk. Chybí tu konstrukce, po které by divák se zatajeným dechem mohl přejít od začátku na konec. Ve chvíli, kdy se Lesterovi podaří skoncovat s bývalým životem, se totiž on sám ocitá v hluché situaci (popíjeje pivo na gauči). Druhý dech nabírá film až když se plukovník Fitts snaží vypátrat pravdu o svém synovi a Carolyn Burnhamová se bouří proti manželově svobodě.
Když srovnám Americko krásu s Klubem rváčů, zjistím, že oba filmy jsou si proklatě příbuzné. Skvělý úvod, divákovo vystřízlivění po hodině filmu (u AK ale myslím vystřízlivíte dřív) a pozdě nasazený druhý dech. Nechybí ani překvapení. S ním ale tvůrci AK nakládají lépe, než mistr Fincher. Oba filmy břitce vtipné, postavené na téměř stejných charakterech...snad jen Kevin Spacey z AK hraje o žďabíček lépe než Edward Norton....

Zároveň se do mozku zahryzává otázečka...jak to, že si Lester uvědomil svůj život právě v 41 letech? A proč tak náhle?
Nevím. Asi, že autor chtěl? Škoda. Samoúčelnost trochu stíná trny růže zvané „Americká krása." Ale i tak je to květina, kterou vřele doporučuji ke shlédnutí.

DALŠÍ TEXTY
Ukázka ze scénáře filmu Americká krása
Preview filmu Americká krása (další citace)