[Statistické údaje:] - Scénář a režie: Mike Leigh. Kamera: Dick Pope. Hudba: Andrew Dickson. Výprava: Eve Stewartová. Střih: Lesley Walker. Hrají: Timothy Spall (Phil), Lesley Manvilleová (Penny), Alison Garlandová (Rachel), James Corden (Rory) a další. Barevný, 128 minut, mluveno anglicky, Dolby digital, DTS. Velká Británie-Francie 2002. Uvedeno v sekci Premiéry na 4. ročníku MFF v Bratislavě dne 5. prosince 2002.
[Timothy Spall] Britský filmař Mike Leigh (1943) ve svém posledním filmu All or Nothing zacílil do neatraktivních řad nižší střední vrstvy anglické společnosti
[Timothy Spall] |
Britský filmař Mike Leigh (1943) ve svém posledním filmu All or Nothing zacílil do neatraktivních řad nižší střední vrstvy anglické společnosti. V tom lze hledat podobnost s režisérovým šest let starým projektem Tajnosti a lži, oceněném Zlatou Palmou v Cannes – v případě účasti filmu Všechno nebo nic v soutěži letošního ročníku canneské přehlídky zůstalo pouze u nominace. Tvůrcův předchozí počin Topsy Turvy (1999), muzikálové kostýmní drama o divadelním tandemu Gilbert a Sullivan, tak vyznívá jako chvilkový umělecký odskok od současných témat, které jsou Leighovi – zdá se – vlastní.
|
Středobodem děje je šeď řadové zástavby jednoho z londýnských sídlišť, kde žije i rodina Phila, taxikáře s rezignovanou životní filosofií („život je krátký, stejně všichni umřeme“), díky níž si pak absenci obchodního ducha musí vykupovat žebráním o drobné u ostatních členů rodiny, aby zaplatit svému zaměstnavateli za pronájem auta. Timothy Spall vydoloval pro svou roli Phila maximum z neopakovatelného spojení jeho fyzického kapitálu (nevzhledný obtloustlý čtyřicátník) a hereckého talentu. Svou postavu obdařil aurou zoufalé nepraktičnosti spojené s tušenou hloubkou, nad kterou se on sám v extatické chvíli nahlédnutí (jeho výlet k pobřeží) děsí. Zklamán vztahem se svou ženou, ve kterém ubíjející každodennost překryla projevy citu, nechává průchod svým natlakovaným emocím právě ve chvíli, kdy jeho syna Roryho stihl infarkt.
|
Příběh je zprvu rozehrán ve velkorysejších tazích, načrtávajících portréty i ostatních rodin žijících ve stejném bloku. I zde není místo pro idylu – alkoholem zničení rodiče, pomatený masochistický mladík, vztahy mladých hroutící se při první zmínce o těhotenství... Režisér se tu jeví jako tvůrce s přesným pozorovacím talentem, snad jen vykreslení mladé dvojice může působit zbytečně přepjatě. Od chvíle Roryho srdeční slabosti film opouští vedlejší motivy a sleduje pouze chvíle Philovy rodiny v okamžicích malé soukromé tragédie se šťastným koncem (celé vyprávění je pak rámováno necelým týdnem). Po večerním střetu mezi manžely - po návratu z nemocnice – se následující ráno rozklene u Roryho nemocničního lůžka atmosféra obnovené rodinné pospolitosti.
V Leighově světě jsou postavy od začátku obemknuty hrubou slupkou, jakýmsi nánosem všednodennosti. Ve svém (ať už vědomém či nikoliv) ublíženém pocitu z osudu, který jim esa do rukou nedal, ubližují i ostatním. Proto jim režisér přichystá krizovou situaci, aby se mohlo ukázat jejich „dobré jádro“. To je i případ Tajností a lží – pravý opak pak představuje Leighův temný a bezvýchodný snímek Nahý z roku 1993. Hrdinové filmu pochází z té vrstvy společnosti, která při svém nekarikovaném zobrazení na plátně má od diváků sympatie zaručeny už dopředu, jako bonus za její nezáviděníhodný sociální status. Podobnou kvalitu „dobrého jádra“ ovšem těžko upřít i napříč ostatním sociálním „levelům“ – ty už ale nejsou v optice Mikea Leigha.
