Alexandre Azaria a různí interpreti: Transporter 2 – soundtrack

3. 7. 2008 - 10:15 | Téma | red

Alexandre Azaria a různí interpreti: Transporter 2 – soundtrack zdroj: tisková zpráva

Luc Besson, producent a scenárista Kurýra 2, platí za výtečného vyhledavače talentů. Patří k nim i mladík Alexandre Azaria, autor orchestrální hudby k druhému filmu o Kurýrovi

Luc Besson, producent a scenárista Kurýra 2, platí za výtečného vyhledavače talentů. Patří k nim i mladík Alexandre Azaria, autor orchestrální hudby k druhému filmu o Kurýrovi. Na samotném soundtracku má sice jen čtyři ukázky ze své tvorby (obávám že nejspíš mnoho místa mu nezbylo ani v samotném filmu), ale bezhlavě bych dal ruku do ohně za to, že za pár let z něj bude vycházející hvězda. Vážně. Jeho hudba zní pompézně, elegantně, profesionálně a evropsky zároveň. Asi jako kdybyste skloubili ranějšího Johna Powella s akční tvorbou Jerryho Goldsmitha z přelomu osmdesátých a devadesátých let a Hansem Zimmerem z období kolem Skály a Krvavého přílivu. Elektronika se tu setkává s tepajícími a ostrými plochami syntezátorů, výraznými basovými linkami, silnými perkusemi a hlasitým orchestrem. Hned z první skladby Naughty Girl jsem byl hodně na větvi a pouštěl si ji několikrát. Trošku na mě dýchla nostalgie (poslední ročníky základní školy jsem proplul s hudbou Jerryho Goldsmithe k Total Recall a Rambo). Tenhle chlapík to všechno vzal a aniž by se snažil být přehnaně moderní, to přede mě postavil a nechal téměř bez hnutí – tak, jak si to pamatuji.

Ve zbývajících třech skladbách tu najdete dvě relativně „vyklidněné“ – Main Theme a Kendo v sobě mají malinko evropského feelingu, v první jmenované zaujme sympatickou klavírní vyhrávkou s malinko cinkavým dětským zvukem, v druhé zase zoufalými smyčci. Zbývající Jet Boxing je pak v jíž zmíněném duchu úvodní skladby; působí malinko zmateně a ne tolik vážně. I přesto je Alexander Azaria hodně zajímavý příslib. Pokud jste to na tom se sbírkou vašich pradávných soundtracků podobně jako já (sedá na ně prach a nikdo se jim už moc nevěnuje), alespoň jednou si kdekoliv Azariovy skladby poslechněte...

Zbylý písničkový obsah mě překvapivě neurazil ani vyloženě neštval a ani příliš nenudil (i když si ho znovu asi pouštět nebudu). Poskládaný je vkusně, mainstream kytary vs. mainstream elektronika. Nic úžasného, ale ani nic úplně blbého. The Servants, Amen Birdman (že by se vraceli gotičtí zpěváci?), The Servants, The Cinematics = kytary. SIN, Mylo, Eraserhead = elektronika. A také špetka popu. Anggun či Kate Nauta (prý další Bessonův objev, modelka, zpěvačka a aktérka hlavní záporné role v Kurýrovy 2) to jistí.

Verdikt: Tenhle soundtrack je na tom podobně jako Bessonova nerežijní filmová produkce. Není to úplně dotažené, sem tam vás něco zarazí, ale má to šmrnc i něco do sebe a když je konec, cítíte se poměrně fajn.

Seznam skladeb:

01. Naughty Girl - Alexandre Azaria

02. Cells - The Servant

03. Icarus - Amen Birdmen

04. Painful - SIN (Morphium mix)

05. Main Theme - Alexandre Azaria

06. Life Support - The Strays

07. Body - The Servant

08. Talk Amongst Yourselves - Grand National

09. Kendo - Alexandre Azaria

10. Saviour - Anggun

11. Revolution - Kate Nauta