
13. století. Z jedné strany Rus utiskují Mongolové, ze druhé Němci. A ten, který porazil obávané Švédy, sošný Alexandr (Čerkasov), opravuje sítě a chytá ryby.

Vědomi si ohrožení, vyslanci z Novgorodu, klíčového ruského města, spíší za Alexandrem s prosíkem. Alexandra nežádají jen obvyklým „Pomoz nám“, ale akutnějším „Veď nás!“. Alexandr svolí a domobrana vyráží do boje proti disciplínou scelené přesile.
Vedlejší děj nabízí komicko-lyrické momenty: dva ruští bojaři se ucházejí o ruku spanilé Olgy Danilovny, která je symbolem Novgorodu. Ona se však nemůže rozhodnout, a tak ji má získat ten udatnější.

Podobně i většina ostatních obrazů je komponována jako jednoznačné fotografie, kde režie emoce vyjadřuje expresivně jako v němém filmu – viz strachy Pskovanů před Teutony.
I s odstupem let se ale Alexandru Něvskému daří vyvolat sugestivní podívanou. Nezapomenutelné jsou obrazy, kdy Alexandr plamenně hovoří a pod ním hoří moře loučí, výhružná formace teutonské obranné linie, nebo ženy hledající své padlé.

Někteří Němci mají důmyslné přilby - tvarem mezi helmou nacistickou a skřetí, kněz má na dresu vyšité obrácené svastiky.
Alexandr Něvský není Ejzenštejnovým vrcholným dílem. Díky své krystalické dramatické stavbě však představuje dokonalé schéma, které je čitelné i u mnoha současných válečných filmů. Na rozdíl od mnohých z nich navíc Alexandrovi ani ve vypjatých chvílích nechybí nadhled.