Sportovní filmy jsou subžánr, který nelze nemilovat. Je v nich všechno - zdolávání překážek, zušlechťování charakterů a samozřejmě i ona sladká chuť úspěchu jako pověstná třešinka na dortu. V dnešním výběru jsme se úmyslně omezili na sportovní snímky podle skutečných událostí, ačkoliv Zlatý podraz se realitou spíše volně inspiroval (to je ovšem případ většiny adaptací). A abychom to síto ještě zjemnili, věnujeme se pouze týmovým sportům, protože Zlatý podraz je o basketbalu a československé reprezentaci napříč dvěma dekádami, od roku 1938 do padesátých let. Podobných pokusů v české kinematografii věru moc nenajdete, ale pokud se chtěl režisér Radim Špaček inspirovat, stačilo sáhnout do historie. Hollywood totiž sportovní příběhy plné patosu miluje.

Hokejový zázrak

zdroj: tisková zpráva

Jeden z nejzářnějších příkladů historického sportovního úspěchu, který lze skvěle prodat na plátnech kin. A byl přitom Hokejový zázrak původně televizním projektem. Americké Nagano z olympiády v roce 1980 se povedlo v roce 2004 natočit způsobem, nad nímž se dodnes tají dech. Zásluhu na tom má především Kurt Russell jako fenomenální trenér Herb Brooks, kterému se povedlo s týmem vysokoškolských mlíčňáků porazit nezastavitelnou sovětskou Sbornou. Dokázal to hlavně proto, že vsadil na mladé talenty, které mohl přeprogramovat a nikoliv na primadony z nejvyšší ligy. Snímek má grády, i když znáte jeho vyvrcholení - tak jako každý Čech ví o Naganu, i když ho nezažil, pamatuje si každý Američan Lake Placid. A teď o tom vítězství mají i skvělý film. Snad se taky jednou dočkáme.

Kokosy na sněhu

zdroj: tisková zpráva

Hej, Sanko... seš mrtvej? Jo, vole. Hláškami nabitá komedie je místy tak absurdní, že by ní nikdo nečekal film podle skutečných událostí. Jenže ono se to vlastně všechno stalo. Tak trochu. Hlavně v závěru si film události trochu přibarvuje, ale jinak všechno sedí, takže proč hartusit nad tím, jestli do cíle čtyřbob donesli samotní jezdci, nebo jim tam pomohli pořadatelé. Důležitá je myšlenka, totiž že se parta Jamajčanů pod dohledem bělošského trenéra rozhodla uspět na zimní olympiádě ve sportu, který většina z nich viděla do té doby jen v televizi. Film funguje hlavně díky skvělému castingu v čele s nenapodobitelným Johnem Candym. A hodně mu pomohl i povedený český dabing a pro většinu Čechů nejen exotická Jamajka, ale i samotné ježdění ve čtyřbobu, které bylo v půlce devadesátek o to sledovanější, o co méně kdokoliv rozuměl tomu, jak vlastně funguje, a co ti čtyři v těch "sáních" vlastně dělají.

Hráči z Indiany

zdroj: tisková zpráva

A přesedáme do basketu, tentokrát se vrátíme do padesátých letech v Indianě, takže se nedivte, že místní školní tým je bílý jako křída na tabuli, a operuje na chvostu žebříčku. Přísný trenér Norman Dale má pověst Satana, a když ho škola angažuje, jsou rodiče dětí proti jeho drsným metodám, ačkoliv za Dalem stojí úspěchy v nejvyšší soutěži (mnohdy ovšem vykoupené nedorozuměním s hráči). Karta se začne obracet ve chvíli, kdy tým začne stoupat a neodvratně míří do finále ligy. Hráči z Indiany dnes patří do zlaté síně žánru, především díky skvělému hereckému výkonu Genea Hackmana v hlavní roli. Nesmíme ale zapomínat ani na zdatně sekundujícího Dennise Hoppera a skvěle natočené zápasy, které nepostrádají dynamiku ani dnes. A samozřejmě je to velký doják, když to ke konci začne všechno padat do koše, ať už jde o míče nebo emoce.

Cesta za vítězstvím

zdroj: tisková zpráva

U basketbalu zůstaneme, ale přesuneme se o dekádu dál, do šedesátých let v Texasu. Don Haskins (Josh Lucas) tu dostává možnost trénovat tým univerzity Texas Western. A trochu šokuje místního ředitele, když se do neúspěšného týmu rozhodne naverbovat černošské hráče. Ti samozřejmě musí bojovat s více či méně skrývanými předsudky ostatních hráčů, obyvatel, ale i komentátorů, ale Haskins se je snaží podržet a radí jim, aby svou frustraci přetavili v koše. Tým o sedmi černošských a pěti bělošských hráčích postupuje ligou jako nůž máslem. Cesta za vítězstvím není bez hrbolů, ale nakonec se tým semkne a v playoff bojuje o titul. A právě v tu chvíli Haskins zariskuje a sestaví základní sestavu jen z černošských hráčů, s plnou podporou jejich bělošských spoluhráčů. Cesta za vítězstvím není jen nějakým remakem Hráčů z Indiany, i když následuje podobné schéma. Motiv rasové segregace je tu velmi silný a jakkoliv vás snímek na jednotlivých stupíncích za finálním triumfem nepřekvapí, je důležité si připomenout, že v jižních státech USA, se ještě relativně nedávno hrálo podle jiných pravidel.

Coach Carter

zdroj: tisková zpráva

A do třetice basketbal, tentokrát opět školní, ale z nového tisicíletí. Samuel L. Jackson tu jako trenér Carter zamkne tělocvičnu, když zjistí, že půlka jeho hvězdného týmu propadá. Rodiče řvou jako na lesy, ale není jim to nic platné, protože tohle je konec konců Samuel L. Jackson. Skvělý casting v roli nesmlouvavého trenéra, který se radši rozhodne riskovat a poskládat tým z lidí, co mají dobrý prospěch a nepatří do žádného gangu, je zároveň srdcem netradičního sportovního snímku. Ten se spíš než na basket soustředí na společenský komentář, ale jde mu to hezky od ruky. Podobných příběhů už jste možná pár viděli, tomuhle pomáhá nejen Jackson, ale i ten odér skutečných událostí, kdy se podceňovaný tým nakonec vyškrábe na vrchol. Kdo by se v tom neviděl, no ne?

Nepřemožitelný

zdroj: tisková zpráva

Protože se pohybujeme v Hollywoodu, nemůžeme nezmínit fotbal. Ten americký. A protože tomu se fandí hlavně na Východ od Kalifornie, přesouváme se do Bostonu, což neodvratně znamená, že hlavní roli si musí zahrát Mark Wahlberg. Příběh o barmanovi a fanouškovi amerického fotbalu, který se zázrakem dostane na stará kolena do ligy a zaskóruje, je příběhem sportu, ale i města. Nepříliš úspěšný tým najímá nového trenéra a ten se rozhodne zpovykané hráče probudit tím, že uspořádá veřejný nábor, na který může přijít úplně každý. Papale se ve svých čtyřiceti nechá od kamarádů vyhecovat a předvede výsledek, který ho do ligy opravdu dostane. To probudí i fanoušky, kteří přichází do ochozů fandit jednomu z nich. Ale bude to stačit? Zodpovězení téhle otázky už necháme na filmu samotném. Není nijak překvapivý, ale nabízí hodně přesahů a hlavně neselhávajícího Wahlberga, který tu tak trochu hraje sám sebe.

Světla páteční noci

zdroj: tisková zpráva

Skvěle obsazený a bravurně zrežírovaný film o americkém fotbalu na střední škole v jednom americkém zapadákově. Na podzim tu startuje sezóna a celé město spolu s ní ožívá, protože dobré výsledky v lize jsou pro většinu hráčů jedinou možností, jak se podívat do světa a sehnat stipendium na dobré škole. Panterům z Permianu se daří a tak se ke každému dalšímu zápasu uchylují naděje všech z okolí. Jde i o to porazit frajery z velkých měst a dostat to svoje do povědomí. Peter Berg těží z dobrých herců a kreslí na hřišti nejen dramata nejen sportovní, ale hlavně ty osobní. I proto Světla páteční noci, odkazující na tradiční čas zápasů, kdy se po práci v ochozech sejde celé město, patří dodnes k nejzajímavějším zástupcům žánru, na jehož robustní mytologii vznikl i stejnojmenný televizní seriál. A ano, je to podle skutečných událostí. Tým Pantherů z Odessy v Texasu skutečně v roce 1988 získal titul.

P. S. Možná si někteří z vás vzpomenou na Vítězství, fotbalový film se Sylvesterem Stallonem, Michaelem Cainem nebo Pelém, o tom jak parta válečných vězňů nakopala zadek árijskému týmu, a pak ještě stihla v poločase utéct. Tento snímek je ovšem inspirován skutečností (šlo o tým ukrajinských válečných zajatců) tak volně, že jde vlastně o úplnou fikci. Navíc i příběh, na němž byla zápletka založena, byl po letech dementován. Přesto se jedná o parádní film pro malé i velké kluky.