Co si budeme namlouvat, domácí kina za posledních pár let akcelerovala neuvěřitelným tempem. Zatímco před deseti lety dospíval hlavně prostorový zvuk, který šlo koupit za babku, poslední dobou ho dohnal i obraz. Obří televize s úhlopříčkou půldruhého metru a žiletkově ostrým 4K obrazem můžete pořídit za jednu průměrnou výplatu, ve slevách občas dokonce za půl výplaty. Takové nabídce se těžko odolává a když k tomu přičteme atak obsahem ze všech stran, člověk nad tou návštěvou kina přemýšlí o trochu déle než dřív. Proto je logické, že se multiplexy neustále snaží zvedat laťku.

Česká i světová kina loni zažila rekordní tržby, takže jejich pláč nad zákeřnou konkurencí musí člověk brát trochu s nadhledem, ale přiznejme si, že jde hlavně o lákavý obsah, který nás láká zpátky do pohodlných sedaček. Technologie hrají až druhé, ne-li třetí housle. Jenže ve chvíli, kdy se stejný blockbuster hraje ve všech velkých kinech a třeba v Praze proti sobě na některých místech stojí víc multiplexů, začínají hrát roli i zdánlivé maličkosti.

Návštěva kina podražila - základní vstupné atakuje v multiplexech hranici dvou stovek a další peníze utratíte za občerstvení a všemožné benefity. Pořád jde ale ve srovnání se sportovními akcemi a koncerty o relativně dostupnou zábavu, jež si mnozí dopřávají pravidelně. Při dvou stech korunách na osobu a stejném obnosu za velký popcorn a litrový nápoj, je na místě se zamyslet, jestli se vyplatí cpát do chřtánu kinových řetězců další bankovky. Pojďme si tedy bonusová cinkrlátka rozebrat jedno po druhém.

3D

zdroj: tisková zpráva

Takový ten zdravý základ, na který si lidé zvykli. Stejně jako na fakt, že se za třidéčko platí něco navíc - v tomhle případě padesát korun, což je vyváženo tím, že si 3D brýle můžete nechat, abyste je do příští návštěvy někam zašili a museli si je pořizovat znovu. Zatímco v Asii je 3D pořád obrovský hit a zdroj mnoha zisků (a často i motivace pro Hollywood, aby v postprodukci vyrobil 3D verzi čistě kvůli asijskému publiku), ve zbytku světa už vášeň pro 3D ochladla.

Ne každý film s ním umí kouzlit jako Avatar a ne každé kino má projektor vybavený čerstvými lampami, abyste se v tmavších scénách neztráceli kvůli nedostatku orientačních bodů. Většina z nás navíc přestala doufat, že svým desátkem nad rámec běžné ceny sponzoruje vynález 3D bez nutnosti nasazování brýlí. Tahle technologie je bohužel pořád v nedohlednu.

4DX

zdroj: tisková zpráva

Cirkusácká atrakce, kterou většina lidí zkusí jednou nebo dvakrát. Zároveň ale zařízení, které lze snadno (byť ne levně) instalovat do jakéhokoliv multiplexového sálu. V poutavých ukázkách vám slíbí vtažení do děje - rajtující sedačky, sprcha, tisíc různých vůní a klidně i dloubanec do zad ve stejný okamžik, kdy ho inkasuje hlavní hrdina. Zní to skvěle a napoprvé to kvůli samotné touze po zážitku může fungovat.

Zároveň to ale rychle omrzí, takže musím říct, že jsem si 4DX opravdu užil jen jednou - když nám ho jako novinářům pouštěli v rámci několikaminutových ukázek různých blockbusterů. Kdyby kina nabízela podobný program, možná bych ze zvědavosti tu a tam zašel. V celovečerním balení je ale 4DX sázkou do loterie. A utratíte za něj dost peněz navíc, abyste při případném zklamání od tohohle “ďáblova stroje” odrazovali i kamarády a příbuzné.

HFR

zdroj: tisková zpráva

Touhle kryptickou značkou ještě pořád některé multiplexy vyhrožují a nutí zkušenější diváky, aby se měli na pozoru. HFR alias High Frame Rate má mezi filmaři pár fanoušků. Pár jako že dva - Petera Jacksona a Jamese Camerona. Režisér Terminátorů o vyšším snímkování jen fantazíroval, Jackson ho rovnou použil u Hobita a zůstalo po něm mnoho desítek tisíc otřesených diváků, kteří bolestivě zjistili, že přechod z 24 na 48 nebo dokonce 96 snímků za sekundu s sebou přináší nechtěné vytažení z děje a fotorealističnost, kterou doposud znali jen z Televizních novin.

V segmentu domácích blikajících bedýnek se tomu říká soap opera efekt. Varovali před ním mnozí recenzenti i techničtí guruové. Letos na podzim ho ukřižoval i Tom Cruise, jehož hvězdná aura možná otevřela oči mnoha lidem, jež si pořídili chytrou televizi a od té doby měli při sledování svých oblíbených filmů pocit, že je “něco” špatně. Nikdy ale nezjistili co - pokud jim tedy zkušenější příbuzní v menu nevypnuli dopočítávání snímků a nevrátili tak filmům zpátky jejich duši. HFR je slepou uličkou a Hollywood si to naštěstí uvědomil. Technologie ale v nových projektorech stále vězí, takže doufejme, že se ji nepokusí nějaký vizionář časem vzkřísit.

Dolby Atmos

zdroj: tisková zpráva

Za lepší zvuk, který na vás může zaútočit odkudkoliv, si připlatíte stejně jako za 3D. A spousta lidí vám bude přísahat, že nepozná rozdíl, protože nemá hudební sluch apod. Ano, lepší zvuk se detekuje hůř než rozdíl mezi SD a HD rozlišením - ten vidí na první dobrou i poloslepý divák. Jenže Atmos skutečně hraje líp a při správném mixu může zážitek z filmu umocnit.

Určitě se vyplatí sledovat na internetu recenze blockbusterů, zvlášť na některých serverech se často věnují technické stránce. Třeba tomu, zda se povedl mix zvuku nebo 3D. U blockbusterů si většinou dávají studia záležet, takže pokud chcete Atmos zkusit (v ČR už je jím osazeno 17 sálů), jděte na jistotu a vyberte si něco epického. Sami pak uvidíte, jestli vám to připadá lepší nebo jenom “hlasitější”. Rozhodně však nejde o lacinou marketingovou vějičku.

IMAX laser

zdroj: tisková zpráva

Laserové projektory v nových IMAXech jsou úžasné. Poprvé jsem tuhle věc zažil přímo v Los Angeles na premiéře San Andreas a nemohl jsem uvěřit vlastním očím. 3D přes brýle neznamenalo žádný pokles jasu. Černá byla bezedně černá, kontrast byl skrz střechu a zlepšení oproti klasickému IMAX projektoru s dvojicí xenonových výbojek byl doslova hmatatelný. Od té doby jsem laser viděl třeba i v Německu nebo v Británii a pokaždé to byl svátek.

Už proto, že v Česku si bohužel na podobný hi-tech zatím zajít nemůžete. IMAX slíbil, že bude dosluhující 2K projektory nahrazovat laserovým 4K, ale vzhledem k astronomickým nákladům samozřejmě tahle modernizace probíhá postupně. Výhodu mají novější sály, kam se laser montuje automaticky. Tak to bylo třeba i v případě bratislavského IMAXu v nákupním centru Bory. To kdybyste chtěli vědět, kam si na lepší zážitek odskočit.

Dolby Cinema

zdroj: tisková zpráva

Tohle už můžeme považovat za kino 2.0. Dolby dovádí koncept laserového IMAXu k dokonalosti. Některé sály IMAX mají sice větší plátno, ale Dolby Cinema nabízí mnohem lepší zvuk v podání Dolby Atmos a hlavně nutí filmová studia, aby své filmy pro účely Dolby Cinema vylepšovali. Projekce takového snímku na 4K laserových projektorech Dolby Cinema pak vypadá naprosto dokonale. Kinosály mají navíc speciálně designované sály, pohodlnější sedačky a divák si prostě připadá jako “lepší člověk”. Kvalita projekce je bezprecendentní, ale samozřejmě si příplatíte.

Evropské Dolby Cinema sály začínají někde na dvaceti eurech, nově otevřený londýnský sál na Leicester Square nabízí i lístky za čtyřicet liber. V Česku samozřejmě nic podobného nenajdete a sály v Salzburgu a Linci ke své vlastní smůle promítají jen filmy s německým dabingem. Londýn je jasná volba, protože tamní kino Odeon je samo o sobě kulturní Mekkou, ale zkusit můžete i francouzské multiplexy s Dolby Cinema, které promítají kromě francouzských verzí i filmy v originálním znění bez titulků.

VIP

zdroj: tisková zpráva

A na závěr si necháváme VIP promítání, které často stojí dvojnásobek vstupného do běžného sálu. Co dostanete za své peníze? Pohodlnější sezení, méně lidí v sále, možnost objednávky jídla přímo do sálu a zajímavější menu, ze kterého si lze vybírat. V megaplexu na pražském Chodově mají VIP diváci k mání dokonce svůj vlastní koutek s vlastním foodcourtem.

Je to velkorysé gesto, když chcete někoho pozvat na rande, ale s kvalitou samotné projekce VIP promítání nemá společného vůbec nic. Polohovací sedačky jsou ale návykové. Časem se jich možná dočkáme i v normálních sálech, tak jako je to zvykem na západ od nás.