30 minut po půlnoci - recenze

12. 2. 2013 13:38 - Recenze | Autor: Karel Drda

30 minut po půlnoci - recenze Zero Dark Thirty | Zdroj: Archiv

Je velmi těžké postavit čelem k novému filmu režisérky Kathryn Bigelow 30 minut po půlnoci, aniž by divák dával průchod svým politickým názorům. Brutální a nesmlouvavý politický thriller lze totiž vnímat nejen jako naturalisticky věrohodné plahočení tajných služeb USA za Usámou, ale také jako ukázku toho, jak tato země definitivně ztratila svoji tvář a její slouhové používali ty nejodpornější metody k dosažení cíle.

Kathryn Bigelow dokázala natočit syrový a napínavý film a ať už právě se rodící moderní historii Spojených států sleduje divák z jakéhokoliv úhlu, nesnaží se jej vmanipulovat do svého vidění světa. Přesto lze říci, že zachovat si odstup a dívat se na příběh desetileté honby za Usámou bin Ládinem, je od prvních okamžiků velmi složité. Nejsme jako diváci nikam postrkováni, ale syrovost filmu nás prostě nutí přemýšlet. A nepřemýšlí jen ten, kdo uplynulých dvanáct let nečetl noviny a nesledoval televizi. Snímek si s divákem nehraje, neschovává ty nejkontroverznější témata a otázky pro nějakou příhodnou chvíli, Kathryn Bigelow nám servíruje bez nějakého náznaku komentáře daný stav věcí od prvního okamžiku. Je pouze na divákovi, jak se k předkládaným skutečnostem postaví a jaký názor si nedávnou (a docela možná ještě probíhající) politiku Spojených států udělá.

30 minut po půlnoci Zdroj: Bontonfilm

Mučení vězňů, cesta k úspěchu

Děj filmu začíná krátce po útocích na newyorská dvojčata, kdy na vojenskou základnu na blízkém východě přijíždí nová agentka CIA Maya (Jessica Chastain). Je hozena rovnou do ohně a stává se tak svědkem, kdy její kolega brutálním způsobem vyslýchá zadrženého spolupracovníka Al Kaidy. Dojde samozřejmě i nechvalně proslulý waterboarding, kdy je zadrženému přes hlavu přehozen hadr a do úst mu vyslýchající lije vodu. Na snímku 30 minut po půlnoci si divák může otestovat nejen vlastní politické názory, ale může se snažit pochopit chování a přemýšlení hlavní hrdinky. Ta do světa tajných operací nepřichází s naivní představou. Kdo pozorně sleduje její reakce, musí zákonitě dojít k přesvědčení, že CIA umí vyrobit chladné stroje, které plní zadané úkoly bez nejmenších výčitek. Maya chce být tím, kdo dopadne Usámu. A prostředky k tomu použité lze za každých okolností prominout. Je zajímavé sledovat, jak se mění způsoby tajných služeb ve chvíli, kdy se s nástupem Obamy mění americká zahraniční politika a více hovoří o mučení vyslýchaných vězňů. Nijak! Jen se vše dělá ve větší tichosti. 30 minut po půlnoci je brilantní politické drama, současně však jde i thriller, kde sledujeme napínavou cestu k dopadení nejhledanějšího teroristy na světě. Kathryn Bigelow se nesnaží hájit Ameriku jako světového policajta a nijak neobhajuje způsoby, které k tomu minulá i současná legislativa používá. Diváka však nechává klást si otázky.

Zero Dark Thirty Zero Dark Thirty | Zdroj: Archiv

Téměř hraný dokument

Když v Pakistánu vyhodí sebevražedný atentátník do vzduchu hotel, když jiný vrah s Al Káidy zavraždí na afghánské základně několik agentů, začne v každém hlodat červíček pochybností. Lze vůbec s takovým protihráčem jednat v rukavičkách, podle zákonů?  Režisérka si nehraje na soudce, na druhou stranu ukazuje mnohdy absurdní chování vyslýchajících agentů. Když agent Dan (Jason Clarke) smutní nad tím, že z klecí zmizely jeho milé opičky, s nimiž si hrál, nelze nevzpomenout na chvíle, kdy surovým způsobem týral vězně. A samozřejmě nabízí se paralela s německými důstojníky SS, kteří byli schopni v koncentračním táboře vraždit lidi, aby se o několik hodin rozplývali nad nějakém kulturním zážitkem. Může člověk vůbec takové věci srovnávat? O Katrhyn Bigelow se občas uštěpačně říká, že je to velmi přeceňovaná režisérka. Je pravdou, že některé její filmy nejsou zrovna k zapamatování, ale tentokrát se jí povedlo mistrovské dílo. Servíruje nám i naší vlastní historii a možná proto film vzbuzuje takové kontroverze. I přes skutečnost, že film vychází ze skutečných událostí, by divák neměl zapomínat na jednu podstatnou věc, stále jde o uměleckou licenci.

Hodnocení: 80 %

NEJNOVĚJŠÍ ČLÁNKY

Sony už poněkolikáté odkládá Uncharted a pořád nemá režiséra

Sony už poněkolikáté odkládá Uncharted a pořád nemá režiséra

27. 1. 2020 | Novinky | Adam Homola

Sony pořád žije v domnění, že by se Uncharted mohlo začít natáčet v dohledné době a že se té premiéry třeba i jednou dožijeme.
Disney začíná připravovat Captain Marvel 2, premiéru by chtěl stihnout do dvou let

Disney začíná připravovat Captain Marvel 2, premiéru by chtěl stihnout do dvou let

24. 1. 2020 | Novinky | Adam Homola

Captain Marvel loni nikomu zrak nevytřel, díru do světa neudělal a stejně utržil víc jak miliardu dolarů jen z kin. První ženský film od Marvelu dostane již brzy pokračování a horší to snad nebude.
Recenze: Králíček Jojo – dětství mezi nacisty

Recenze: Králíček Jojo – dětství mezi nacisty

23. 1. 2020 | Recenze | Matěj Svoboda

Režisér Taika Waititi si už stihl vydobýt ve filmovém světě zajímavé postavení. Originální a vizuálně hodně nápaditý režisér si nejdřív točil na Novém Zélandu svoje malé, trošku divné, ale hodně zábavné filmy, pak ovšem dostal nabídku na třetího Thora.
Recenze: Dolittle – Robert Downey Jr. a spousta zvířátek

Recenze: Dolittle – Robert Downey Jr. a spousta zvířátek

22. 1. 2020 | Recenze | Matěj Svoboda

Robert Downey Jr. to vloni zabalil jako Iron Man, a i když se šeptá, že jeho Tonyho Starka možná uvidíme v Black Widow, comicsové brnění už prakticky pověsil na hřebík.