Autentický obraz je závěrem volné trilogie časosběrných dokumentů o osudech lidí, kteří se v důsledku nepříznivých okolností ocitli na pokraji svých sil nebo na okraji společnosti - první film Marcela (2007) vychází s cyklu Manželské etudy, René (2008) je portrétem nenapravitelného recidivisty a Třeštíková za něj získala Evropskou filmovou cenu za nejlepší dokument roku.

"Specifikem časosběrných dokumentů je to, že scénář píše sám život, a to jinak, než by ho asi napsali scenáristé," řekla dnes novinářům režisérka, jejiž původní záběr byl natočit portrét protidrogové terapeutky. Její zájem se ale postupně stále více soustředil na jednu z klientek. Na rozdíl od většiny ostatních narkomanů byla schopna svou závislost reflektovat.

Když se divák s Katkou setkává poprve, píše se rok 1996, Katka je devátenáctiletou dívkou léčící se ze své tehdy už  čtyřleté závislosti v terapeutické komunitě v Němčicích. Zprvu je touha skoncovat s drogami velká, Katka sní o partnerovi, rodině. Závislost je však silnější. Dívka se ocitá na ulici, prožívá s přítelem Láďou svou heroinovou lásku. Její život se scvrkává v bezvýchodný koloběh krádeží, shánění drogy, chvíle štěstí a další krádeže.

Po rozchodu s Láďou se zdrojem peněz stává prostituce. Beznaděj dívku nakonec přivede k nástupu substituční léčby metadonem. "Tehdy jsme opravdu velmi věřili, že je schopna skoncovat, všichni jsme si přáli jiný konec filmu," uvedla režisérka, která zdůraznila, že žádné situace, které dokument zachycuje, tvůrci sami neiniciovali ani neprovokovali.

"Často jsme byli svědky dost vyhrocených situací. Pro mě bylo těžké se s nimi vyrovnat. V tom byla práce na tomhle filmu výjimečná - v množství silných emocí, které pak na člověku leží, a někdy jsem měla pocit, že mě zavalí," popsala Třeštíková.

S Katkou se diváci poprvé setkali v roce 2001, kdy její příběh pod titulem V pasti uvedla Česká televize jako součást cyklu Ženy na přelomu tisíciletí. Režisérka se v roce 2007 dohodla s producenty, že zkusí v dokumentu pokračovat. První natáčecí den sdělila Katka Třeštíkové své podezření, že je těhotná. "To byl naprostý šok, protože mi bylo jasné, že do příběhu vstupuje strašně silné a zásadní téma. Hlavním pocitem byla nějaká nejasná naděje, že by to mohl být impulz, na který Katka pořád čeká. Zároveň to byla hrůza z toho, co se stane, když se to nepovede," řekla Třeštíková.

Režisérka je pozorovatelkou, jejíž dialog s hrdinkou výrazněji zazní ve snímku jen jednou, když si vynucuje slib, aby Katka začala situaci řešit. "Víra, že existuje naděje, mi pomáhá dělat filmy, které dělám," uvedla Třeštíková.

Tvůrci by chtěli dokument odstat do škol, aby tak působil jako prevence drogové závislosti. Také vymýšlí formu besed, které by projekce doprovázely.