Ztraceno v překladu, čili Lost in Translation je třetím filmem Sofie Coppoly, dcery slavného režiséra a producenta Francise Forda, sestřenky herce Jasona Schwartzmana, sestřenky herce Nicolase Cage, bratra režiséra Romana Copolly. Ha. Výborný námět, dobrý scénář, skvělí herci a všímavá režie dělají z této hořké komedie nejen jednoho z favoritů všemožných výročních cen, ale také zatraceně dobrý biják.
Zestárlý americký herec Bob Harris přijíždí do Tokia, aby zde natočil spot na místní whisky. Bill Murray jej podává s neodolatelnou smutnou nonšalancí. Je už čtvrt století ženatý, a tak zná pravidla a záludnosti všech možných vztahů. Tokio ho štve, ale vsadil bych majlant, že jeho žena ho štve ještě víc.V tom samém hotelu jako Bob se ubytuje i mladá manželská dvojice- John je fotograf ze showbusinessu a Charlotte jela jen tak, s ním.
V epizodní roli Johna perlí hektický Giovanni Ribisi, v mnohem složitější úloze Charlotte září Scarlett Johansson, nejtalentovanější mladá americká herečka dnešní doby.
Na straně Boba Harrise vypráví Sofia Coppola s nevídanou lehkostí o střetu kultur (nejen japonské zaměňování „l“ a „r“ vede k mnoha komickým situacím). Režisérka se ale naštěstí nedívá na Japonce jako na bandu pošuků- ona do Tokia importuje svoje (americké) figury a ví, že ony tu jsou cizí a k uzoufání opuštěné, nikoli naopak.Ze strany Charlotte zas režie sleduje náhlé vzplanutí, které díky citu pro rozdílné životní zkušenosti figur chutná křehce jako čerstvé japonské závitky.
Kamera Lance Acorda podává Tokio jako jiný svět a všechno další vršení potlesků přijde v recenzi
P.S.: brzo.
