Říkal jsem to vždycky, že nemám rád české filmy a vždycky jsem to schytával, že nejsem dostatečně sluníčkový a tolerantní. Říkali mi to třeba známí, co dokázali vstřebat Pelíšky šestkrát v jednom roce. Já se prostě za svoji lásku k vysokorozpočtovým blockbusterům hollywoodské provenience nestydím. Doba tragikomických blábolů je naštěstí pryč a komediální žánr občas přinese i do našich stojantých vod pozdvižení (třeba Okresní přebor), ale většinou je to bída.

V této kategorii se pohybuje i třeskutě zábavná jízda v podání Ondřeje Vetchého, který hraje permanentně zasněného muže, co si představuje, že je tajným policistou. No a je to venku. O tom je vlastně celý film. Pointa prozrazena. Walter Mitty byl kouzelně nesmělý a jeho sny měly důvod být a bavit nás. Franta v podání Vetchého by raději neměl snít vůbec. Je to prostě nic-chlapík.

Napadlo mne hned několik titulků, kterými bych s chutí film sestřelil. Komedie, která bezostyšně kopíruje. Cieslar si oblíbil belmondovskou legendu a nevyrostl z toho. Předvídatelný brak, kterému vévodí kopírování. No, neudělal jsem to nakonec a zvolil cestu, v níž i celkem servilně lákám na Vetchého v hlavní roli.

Takže já naprosto chápu, proč Milan Cieslar natočil Život je život, který snad trochu volně navazuje na komedii Láska je láska. Už příliš dlouho se u nás dělaly filmy s přívlastkem. Všechny ty rozjuchané komedie z let devadesátých, ale i let následujících musely s něčím vyrovnávat. A jediný, kdo točil "postaru", byl Troška. Absolutně nemám tendenci hanět jeho Kaměňáky, nejsem jejich divákem, ale nějak se je snažím pochopit. Cieslar se rozhodl udělat crazy komedii, která bude jen bavit a ukazovat dva rozdílné světy. V jednom žije František (Vetchý) jako obyčejný fotřík - trochu akurátní chlapík, ale vlastně jinak celkem v pohodě. V druhém světě se odehrávají jeho neohrožené eskapády v roli agenta. Problémem je, že oba světy jsou rozdílné a ten z nich necítíte.

V jednom je Franta typickým uniformovaným nýmandem na policejní stanici, v dimenzi představ sice už není zoufalec, ale zoufalý je film po technické stránce, scénáři a mnoha dalších detailech.

Ve chvíli, kdy František řeší s manželkou (Simona Stašová) rodinné trable, se snad můžete pobavit. V okamžiku náznaku pseudoakce, přehrávaného "agentství" se prostě jen stydíte. Je vám trapně a litujete herce, kteří v těch škvárech musejí hrát, aby se uživili.

Hodnocení: 40 %